close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Dokonalá

23. října 2011 v 16:57 | Bella |  Slova příběhu
Kdybych se ještě někdy chtěla dívat na něco podobného jako Černá labuť, tak mě včas zastavte. Klidně násilím...



Znala jsem jednu dívku. Byla posedlá dokonalostí. Chtěla být dokonalá. Ta nejlepší. Tatínkova hodná holčička. Ze školy nosila samé jedničky, aby udělala tatínkovi radost. Aby ji pochválil. Když se jí nepovedlo dostat jedničku, plakala. Spolužáci se jí smáli. Říkali, že umí jen brečet. A ona tvrdě pracovala, aby je překonala. Byla nejlepší ze třídy v matematice a utekla na jinou školu - tu pro ty lepší. Ale ve třídě nejlepších najednou byla jednou z nejhorších. A tatínek ji začal přesvědčovat, že nemůže být dokonalá. Nevěřila mu. Plakala. Chtěla jít na střední veterinární. Řekl, že na to nemá, tak to vzdala. Šla na gymnázium, kde se učila latina, jak si přál. Tehdy si myslela, že si to přeje taky. Začala se učit francouzštinu, protože tatínek řekl, že má lepší uplatnění. Byla mladá, nezkušená, nechala si poradit. Samozřejmě, že dospělí to ví líp. Byla naivní, čistá, bílá. Pak jednoho dne přišla velká temnota a všechno jí vzala. Zbyla jí jen ta tma. Byla černá. Ale byla sametová. A sladce šeptala. Slibovala víc. Slibovala, že už nikdy nebude plakat. Slibovala sílu, děsivou krásu. Dokonalost. A tatínek už nebyl tím, koho znávala. Pomalu se stával jiným člověkem, kterého stále méně a méně dokázala poznat. Začala nenávidět svou školu, spolužáky, matematiku, francouzštinu... A zakázala si slzy. Už nemohla být tatínkova holčička, zůstala jí jen ta touha po dokonalosti. Chtěla všechno. A brala si. Tváře, gesta, styl oblékání, výrazy ve tváři, nápady, úsměvy, pohledy, slova... Lepila na sebe další a další masky a vydávala to za svou tvář. Pod tím vším už se nedokázala najít. Protože ona už neměla tvář. Ona už nebyla. Byla to jen prázdná tma. Jen stín - vše, co z ní zbylo. Chtěla se stát vším, protože tak mohla být dokonalá. Chtěla se postupně osvobodit od všeho - od všech pout, od strachu, předsudků, získat dokonalou svobodu. Vyzoušela mnoho tváří, aby našla tu nejkrásnější - doonalou. Ale krása přece pramení z duše. Jedině duše je dokonalá. Rozhodla se osvobodit duši od těla. Zpřetrhat poslední pouta, co ji svazovala...
A tak jí temnota všechno vzala - srdce, tvář, rozum...a nakonec i život...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Long Long | 23. října 2011 v 18:07 | Reagovat

Nevím, co je děsivejší.. Jestli ten film, nebo příběh..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama