"Death is peaceful, easy, life is harder."
Umíráme. Každou minutu. Každou vteřinu. Každou chvíli umírá něco v nás. Nějaká naše část. A není úniku. Budeme umírat dál. Až do smrti. A pak konečně umřeme a bude klid. Život je postavenej na palici. A nebo já..
Maybe if I will stand on my head the world will not look so bad.
Chci na chvíli utéct od své mysli. Už s ní nemůžu vydržet. Ale před svými myšlenkami se nemůžu schovat. Musím z hlavy pryč.. Chtěla bych spát. Spát a hned tak se neprobudit..
Jak snadno by se umíralo, kdybysme nevěděli, že žijem.
Chci si zoufat
třískat hlavou o zeď
až poteče mozek
Život je jako adrenalinový sport, jediný rozdíl je v tom, že víte, že to jednou nepřežijete.
Nevím, jak přežiju letošní rok. Stresuju už teď. Jaké maturity, kolik, nevypracované otázky, nepřečtené knížky, jaký kánon, kam na školu, budu tam moct studovat ten obor, mám jít na přípravné kurzy, co si můžu dovolit za kroužky...Atd.
Je mi zima.. In a world so cold..
Fakt je mi zima. Piju "vánoční" čaj. Tomu se říká léto.. Nějak mi ty prázdniny nestačily a ty lidi ani nechyběli..
"Everything will be okay in the end. If it's not okay, it's not the end." (John Lennon)
Většina tvorby je ze včerejší noci - jen tak pro zajímavost...

Co mám říct, že to bude dobrý. Ani nemůžu říct, že chápu - maturity mám ještě tak daleko. Ale znám ten pocit - jako na pásu, jehož koncem je pec plná bolesti, která nikdy neskončí - ale nejhorší je ta cesta, to vědomí, že se pás posunuje a já jsem čím dál blíž.
Vybavuje se mi moment, jak stojím před školou, pokouším se bavit se spolužačkami, odvracím hlavu a koukám se do trávy a napadá mě, co tady doprčic dělám...
Ale je to jen začátek, snad. Zase si zvyknem. A ty, určitě to zvládneš, já vím, že to víš a že jsou ty slova prázdný..
(mimochodem, "Death is peaceful, easy, life is harder." odkud to je. Někde jsem to slyšela a nemůžu si vzpomenout kde.)
Hlavu ke hvězdám.