Bolestné oči - vyhnancovy!
a žár nad tisíce slov
divoká zimnice
a rej sněhových vloček
a žár nad tisíce slov
divoká zimnice
a rej sněhových vloček
Jsem odsouzen k samotě,
za věci, co jsem udělal
a co bych tak rád zpátky vzal
Ale naše cesty nevedou zpátky
žádný útěk zadními vrátky
žádné odpuštění - tu pro nás není
Samota je mým osudem
mým posledním hřebem - do rakve
ze smrkové kůry
zde mezi truchlícmi stromy
budu věčně bdít (tlít!)
nikdy nenacházejíc klid
Protože temnota mé mysli mě nenechá spát,
činy, co jsem neměl, nesměl napáchat
Nechám se obejmout prokletím
- tím nejspravedlivějším trestem
ztratím se ze světa beze slova - tak strašně lehce
Sžírán nenávistí k sobě sám
pomalu, pomalu umírám
(Celý život!)
Sám a sám
Se stromy, kořeny a větvemi
- vlastně to není tak zlé
Příteli?
Buk a dub a javor a jeřáb
liška, zajíc, sokol, páv
jsou mými přáteli, mám je rád
Budou u mého hrobu stát
až ulehnu věčně spát
roznesou mé tělo, až budu hnít
a má duše bude mít navždy klid
Konečně svobodný jako pták
Proletíme se oblohou, Havrane, jen tak..

Bolestné oči - vyhnancovy!
- zajímalo by mě, jestli tě napadlo totéž, co mě..
Byl to silný příběh, volila jsi slova, která sevřela..
Líbilo se mi to.