Co všechno se může změnit za týden (a co pak za celý dva měsíce, a co za celej rok)..
Stromy maj duše..
V hloubce lesa - porozumění, klid, harmonie a víra. Ve Vlka a řád světa a náklonnost Vesmíru a v jsoucno. A přestat věřit na náhody. Všechno má svůj smysl a svý místo. Nikdy nejsem sama. Nikdy se nevzdám. Dokážu cokoliv si umanu. Protože si za tím půjdu, pořád vpřed. Vydám ze sebe vše - jen abych se mohla znovu nadechnout..
Nemůžeme.
- Kdo to řek? Byli jsme to my. My své vzdušné zámky sami zbořili.
Už nemůžeme zpátky. Nemůžeme zpět. A bolí nás ztracenej svět.
"Docházej mi lidi, kterým můžu věřit." - a kteří uměj dávat naději..
Viděla jsem nádhernou duhu..
"Proč, když se někomu moc přiblížím, uteče?"
Už mi skoro týden stojej slzy v očích. A nerozumím. Něco je zatraceně špatně a nevím co. Nejspíš úplně všechno..
I only want what I can't have..
Zjistila jsem, že se k mé soukromé sbírce strachů přidal další. Skvělé zjištění. Jsem unešena.
Jen říct.."Mám tě rád."..
Říkala jsem, že minulost nechám minulostí. Říkala jsem, že nebudu litovat. Říkala jsem, že výčitky nechám spát..
Už se zase nenávidím..
Nemám právo dál tvou lásku brát
Jsem ten kdo krad
Tvou přízeň v domnění
Že ji hřích nezmění
Jsem ten kdo krad
Tvou přízeň v domnění
Že ji hřích nezmění
Vězněm se stávám
V sobě sám
V sobě sám
My nemáme naději na normální život. Měli bysme to příjmout a nesnažit se být jako Oni. Oni nás nikdy nemůžou úplně pochopit. A my se nemůžeme vzdát kousku sebe.
Víš, já už nikdy nebudu zase celá..

Myslím, že s celostí máme problémy všichni (všechny?) - od začátku.. a Budeme je mít až do konce..