Takové střípky. Vím, že to asi zní děsně depresivně, ale já tomu fakt nerozumím. Netuším, z čeho to je..
Papírová hrdost
tříští se mi pod rukama
- ohromě lehce
stejně lehce
jako kousky safíru
propadá se
do hlubin věčnosti
(vděčnosti)
věčnosti!
plyne
je teď
teď!
a zítra
nebude
...
***
"Něco je špatně."
Vážně?
Něco vázne
chováme se
chladně
jako dva ledovce
potápíme ten slavný Titanik
mezi sebou
...
***
Sto roků samoty
děleno dvěma
je pořád věčnost celá
když jsi sám
a kdyby ta cela
vydržela
...
****
"Ráno moudřejší večera,"
říkala jsem si, když jsem do polštáře brečela.
"Večer nedočkáš rána,"
vzdechla jsem, když jsem se celý den smála.
***
Stopy slz
ve tváři
stopy ohně
po žháři
- podpálil tvé bytí
Život je fénix.
***
Ty stopy
šlápěje
tak těžko smažeme
chce to čas
zapomenem
- však to znáš
...
