close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Pohled

10. června 2011 v 22:36 | Bella |  Slova příběhu
Z minulého života.. Nemusíte chápat.. Jen takové střípky.. Jedna čarodějnice a jeden rytíř Boží - inkvizitor.. Trochu jsem upravila konec :)



Ozvalo se chladné zařinčení kovu. To zachrastila jeí pouta. Dovedli ji k němu. Surově ji uchopil za bradu a zvedl jí hlavu. Dlouhé špinavě hnědé vlasy jí zcuchané visely kolem tváří. Dívala se na něj pohledem plným opovržení. Očima čarodějnice.

"Tak ty prý nechceš mluvit. Však my tě to naučíme."

Trhl svým sevřením na stranu až poklesla v kolenou a muži, kteří ji drželi, ji museli zvednout za lokty.

"Nakonec všichni raději promluví.."

Podíval se temnýma očima se zalíbením po sklepení plném mučidel. Kápě mu sklouzla do obličeje.

"Odveďte ji."

***

Zakázala si křičet. Jen ho probodávala pohledem plným opovržení. Už ho nikdy nedostal z hlavy.
Sledovala, jak se mu chladné modré oči lesknou potěšením, když ji natahovali na skřipci. Když zavírala oči bolestí. Slyšela jeho triumfální povzdechnutí, kdykoliv ji dala najevo. Ale nemohl tomu uniknout. Tomu pohledu. Nedokázal ho zlomit...

***

Šílel. Plynuly měsíce. Byla vyzáblá na kůži, slabá, už mohla sotva sama chodit. Celé její tělo pokrývaly modřiny a podlitiny. Několikrát s ní mrštil o podlahu, zbili ji, zbičovali, zlámali jí prsty. Ale ty oči pořád planuly. Planuly v obličeji kostry.

Přirazil ji ke zdi. Rukou svíral její krk. Naklonil se velmi blízko a jedovatě promlouval:

"Tak mluv. Přiznej se. Pak to skončí, ušetřím tě toho..."

Plivla mu do obličeje.

***

Byla to poslední šance, jak ji zlomit. Potupit. Zahanbit. Otevřel dveře její cely. Její hadry skoro splývaly se špinavou zdí za ní. Málem by ji nerozeznal, nebýt těch očí. Dveře zaskřípaly, ven vyběhla jedna krysa. Dívala se na něj. Nenáviděl ten pohled, kterým ho propalovala. Ale i v jeho očích něco bylo. Mrazilo ji z toho. Nebála se smrti. Ale bála se toho pohledu. Cítila se vždycky, jako když padá...

***

Přivazoval ji ke kůlu, kolem kterého byla navršena hranice. Vyhledávala jeho pohled. Bylo to to poslední, co ji poutalo k životu. Cítil její zryhlený dech. Rychle na ni pohlédl, bál se, že by se v těch očích mohl utopit. Nemohl jinak a ona to věděla. Přinesli pochodeň. Už se na ni nedíval, dkyž zapaloval hranic. V jejích očích nebyl strach. Ani prosba. Dokonce ani pohrdání. Ty oči se dívaly, jakože ví. Měl dojem, že mu s nimi vidí, až do duše. Děsila ho ta představa. Zhasne je. Nepřetrhla to oční spojení, ani když se kolem ní rozhořely plameny. A on náhle věděl taky. Věděl, že nezabil jen ji. Ale i dítě. A ten pohled už nikdy nedostal z hlavy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama