Zas něco.. Trochu úvaha.. Taky neřeště. :)
Nenávidím zdi.
Bojím se jich.
Dokud se nic neřeší, užíváte si vzájemné přítomnosti a těšíte se z ní.
Jakmile se začne něco řešit, zaniká spontánost, dětská bezstarostnost, nutně vzniká nechtěné napětí - vytváří se zeď.
A je zatraceně těžké a zdlouhavé ji překonávat.
Uvažujete, co si můžete dovolit a co už ne.
Uvažujete nad každým dotekem, sdíleným pohledem, úsměvem...
- Tak si tam ty zdi netvoř. Já ji tam nedal, tak si ji tam nestav. Změň své myšlení a neciť ji tam.
- Ale to ty ji tam chceš. Chceš si mě udržet od těla..

- Vím.. Zeď se nedá zbořit.. Zeď je.. těžký problém.. Možná, že přelézt..