Pásmo. Dočetla jsem Zvlčení - tohle je tím inspirováno.. Nad koncem jsem brečela jak želva a zamáčela jim knížku, ehm.. Možná se dokopu k tomu vám o tom něco napsat.. Možná napíšu i něco o prázdninách.. Možná.. Mám divnou náladu.. Návraty.
Obnažená
bez srsti
bez kůže
rozebraná
až na srdce
prázdno
rezonuje vytím
zní hlas z hlubin
dávné tradice
zmatek
nevyslovitelný smutek
Úvuavú
rozezní duši
tanec se Smrtí
Žena je Vlčice
Vlčice je Žena
umírá
utíká
chce předběhnout strach
zužuje se
úžina pohledu
problesknul jantar
Nezbývají mi slova
můžu jen
výt
výt, výt, výt
vrčet
kňučet
zpívat
- výt!
uslzené oči
štěkat se psy
pachy
šum řeky
vzlétl pták
srnka!
přes skály
po stopách
chumáč srsti na větvi
(mám strach)
dunění bubnů
srdce!
- Střed
umírám
- žiju
je to ve mě
jde to zevnitř
to vytí
bříza
dotek
- kůra
(ten nejpřirozenější)
fialové květy
Nezastavovat se
most
zpěv
všude
ticho
hudba
vzdálené tóny
vytí
Úvuavú...

Prostě tvoje pásmo - plný, živý příběh, přetékající slovy, zážitky, činy a myšlenkami..
Cítím v tom ten nástup jara - Koloběhu - Ženy - Vlčice - Přírody..