close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Nikdy zpátky do pohádky

13. dubna 2011 v 14:24 | Bella |  MAP
Neřešte ten debilní název (všimli jste si, že zase začínám slovem "nikdy"..?). Opět mě inspirovaly Vlčice. Konkrétně Rael. Vlastně je to hrozně podobný motiv jako to minulé. Akorát je to před Azkabanem. Většinou jsem se tomuhle tématu vyhýbala, protože jsem do toho úplně neviděla a původně jsem vůbec nechtěla fušovat Rael do řemesla, ale posledních pár dní pořád poslouchám Fairytale gone bad a tohle z toho prostě vzniklo. Takové to hrozně bolestné období po škole, v nejistotě, ve válce. Důvod, proč Sirius začal Rema podezírat. Opět loučení. Všimli jste si, že se loučili dvakrát? Před Azkabanem a před Obloukem. A vždycky bylo hrozně těžké vrátit se zpět. Po Oblouku už to ani nešlo. A vlastně je to pokaždé loučení ze stejných důvodů - přestat snít a postavit se realitě - protože oba ví, že je to potřeba. Zjistila jsem, že se nejspíš vypisuju z nějakých starých pocitů. Hlavně jsem zase psala vyloženě v reakci na text té písně. Něco mi říkal a nevěděla jsem co. Připomínal mi je. Chtěla jsem na to něco napsat - takže je to tu. Za text vděčím Jaen, že s ho vyvěsila na blogu - jinak bych ho musela hledat :D A pro jistotu varuju - příjde mi to děsně bolestné - Removy pocity - vlastně je to celé bolestné téma.. Takže to radši nečtěte s blbou náladou ;) P.S.: Je to dlouhé..


This is the end

Konec. Mám toho dost. Jednou jsme sem museli dojít. Prostě to dál takhle nešlo. Muselo to jednou skončit. To nic. Nic netrvá věčně. Nemůžeš za to, Siriusi, tak to prostě chodí. A jestli za to někdo může, tak my oba. Nedívej se na mě takhle, musel jsi to čekat..

you know, "Siri", the plans we had went all wrong

Byli jsme mladí, zamilovaní.. Hloupí! Měli jsme sny. Vyšli jsme ze školy a museli se postavit realitě. A když se nám ukázala v celé své šedosti, ty by ses nejradši ponořil zpět. Do snu. Utekl, utekl do alkoholu, nepřemýšlel, nedíval se. To není správný a ty to víš. Někdo tu přemýšlet musí.

We ain't nothing but fight and shout and tears

Oba jsme podráždění z té nejistoty. A těch nedorozumění přibývá. Buď mlčíme nebo se hádáme. A pak litujeme. A obviňujeme se pohledy. Oba máme strach, Siriusi. Já se to jen snažím nedávat najevo. Ale možná je to přesně to, co bys chtěl, abych udělal. Abych dal najevo, že jsem taky jen člověk.

We got to a point I can't stand

Máš pravdu. A já taky nesnesu všechno. Obcházíš mě s tím svým vyčítavým pohledem. Čekáš, až udělám chybu. Až konečně něco naruší tu moji pečlivě udržovanou fasádu sebeovládání. Co chceš, abych ti řekl? Že je mi to líto? Že jsem taky měl svý sny? Že bych chtěl, aby to bylo možný? Ale není. S potěšením mi vyčítáš moji odtažitost, ale sám se taky chováš jako idiot. Objevíš se tu, kdy se ti to zrovna hodí s tím svým nezůčastněným úsměvem, páchnoucí alkoholem a rozjařený z dámské společnosti, a tváříš se dotčeně, že neskáču radostí. Napadlo tě, že možná mám starosti? Ne, to jsi prostě jenom ty. Jenže já už nemůžu. Mám toho plný zuby. Mám tě plný zuby, Tichošlápku..

I 've had it to the limit I can't be your man

Myslíš, že mi nemůže dojít trpělivost? Ale stěny svého sebeovládání nesbořím. Stavěl jsem je moc dlouho. Víš, úplně by mi stačilo, kdybys mi dal najevo, že ti na mě pořád ještě záleží. Jenže ty mi spíš dokazuješ pravý opak. Víš vůbec co chceš, Sirie Blacku? Málem si nevzpomeneš, lítáš si kdoví kde a když se náhodou objevíš, děláš, jakoby se nic nestalo a čekáš, že budeme pokračovat tam, kde jsme skončili. Napadlo tě třeba někdy, že mě to nevyhovuje? Nemusím to snášet. Nevím, co sis myslel. Že ti s tímhle přístupem skočím kolem krku a budeme svoji až do smrti? Nebuďme patetičtí. Ve válce ta smrt stejnak může přijít velmi brzy.

I ain't more than a minute away from walking

Odcházím. Pomyslně mizím z tvého života. Potřebuješ to. Potřebuješ se postavit realitě čelem, zapomenout na minulost a přestat snít. Přestat věřit na pohádky. Oba to potřebujeme. Snili jsme, ale sny ve válce nepřežijí. Ve válce jsou důležité jen činy. Tvé činy mluví za tebe, Tichošlápku. Žiješ si svůj život a já svůj. Je třeba, abysme se už doopravdy postavili na vlastní nohy. Tako jako James. Jeho a Lily posiluje starost o syna. Ale my? My jsme jen snílci. Nejsme pro svět stvoření.

We can't cry the pain away
We can't find a need to stay
I slowly realized there 's nothing on our side

Jsme stvořeni pro smrt? Všechno musí zemřít. Podívej se, vždyť je vše proti nám. Já jsem vlkodlak, ty jsi Black, jsme muži, je válka... Vysnili jsme si něco, co nikdy nemohla být pravda. A věděli jsme to, jen jsme předstírali, že se nás to netýká. Že to nevidíme. A teď je ten pravý čas se tomu postavit. Konečně přijmout zodpovědnost za svoje životy. Víš, kdyby to šlo, vybrečel bych si oči. Ale paradoxně zůstávají suché. Jakobych s ledovým klidem hleděl do tváře smrti. Chladně zíral do jejích očí. Roztržený sen křičí. Život mě naučil trpět potichu. To je úděl vlkodlaků.

Out of my life, out of my mind
Out of the tears we can't deny

Běž už. Nemůžu se na tebe dál dívat. Na ten tvůj ublížený výraz. Do těch tvých obviňujících očí. Máš pravdu. Jenže já taky. A oba jsme děsně tvrdohlaví. Možná jsem jenom zbabělec. Namlouvám si, že to nejde, abych se tomu nemusel postavit. Já nevím. Nikdy jsem se toho snu nechtěl vzdát. Chtěl bych, abysme mohli být šťastní oba zvlášť. Nebo nešťastní ale dohromady. Obojí nejde. Možná jsem ti chtěl dát šanci, abys o mě bojoval. Ale ty jsi neřekl nic. Nic neudělal. A dveře se zavřely za tvým prázdným pohledem. Ty hloupé slzy mi konečně vhrkly do očí. Chtěl bych křičet, ať se vrátíš, obejmeš mě a řekneš, že bude vše v pořádku. Ale místo toho mezi námi viselo ticho. Prázdno. Díval jsem se jen na mlčenlivé dřevo vstupních dveří. Pohled se svezl na podlahu..

We need to swallow all our pride
And leave this mess behind

Možná kdybysme v sobě neměli tu hloupou pýchu, hrdost, zatrvrzelou tvrdohlavost. Kdybysme nečekali, až co udělá ten druhý. Možná jsme mohli ještě něco změnit. Zachránit. Nechat za sebou všechen ten zmatek, nejistotu, roztřesenost, pochyby.. Ale už je pozdě na kdyby. Je pozdě na všechno. Museli bysme být úplně jiní. A to bychom tohle možná vůbec neřešili. Je pozdě na kdyby. Už jsi pryč.

Out of my head, out of my bed
Out of the dreams we had, they 're bad

Neubráním se vzpomínání. Na to, co bylo. Nebylo vždycky špatně. Vlastně - byly to chvilky štěstí. I přes všechny ty problémy, do kterých jsme se dostávali. Věř mi, kdyby to šlo, chtěl bych se vrátit. A žít ty sny, co jsme měli. V jiném světě, na jiné planetě. Jenže to nejde. Bez tebe se cítím tak děsivě osaměle. Ta prázdnota je všudypřítomná. Zalezla do mého pokoje, do mé postele. Je i v mém pohledu. Je všude tam, kde jsi předtím býval ty. Dusí mě a svírá. Svírá mě úzkost. Začínám se už bát i stínů na zdi. Tichošlápku, tmy ses bál vždycky ty.

Tell them it's me that made you sad
Tell them the fairytale gone bad

Omlouvám se, že jsem ti ublížil. Ty mě taky. Možná nechtěně. Nemohl sis pomoct. Vždycky jsi to říkal - láska bolí. Bolím tě z lásky, Tichošlápku. Ale to ti asi nikdy nedojde. Vím, že se opakuju, ale muselo to tak být - musel jsem tě nechat jít. Odehnat, poslat pryč. Konec snů. Konec pohádek. (A už nikdy zpět.) Sneseme se z nebe zpět na zem. Vím, že je to krutý trhat křídla ptákům. - Snílkům. Ale ty to potřebuješ. A jsi silný, skousneš to. Teď o tebe nemám strach. Kdyby ses uzavřel do své krásné bubliny nevědomí, snění, to bych měl..

Another night and I bleed
They all make mistakes and so did we
But we did something we can never turn back right
Find a new one to fool
Leave and don't look back. I won't follow
We have nothing left it 's the end of our time

Konec pohádky, Siriusi..

Umíráme,
v každém slovu, každé větě
každý úplně na jiné planetě
milujem se
a bolíme
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Long Long | 13. dubna 2011 v 14:48 | Reagovat

"Víš, kdyby to šlo, vybrečel bych si oči. Ale paradoxně zůstávají suché. Jakobych s ledovým klidem hleděl do tváře smrti. Chladně zíral do jejích očí. Roztržený sen křičí. Život mě naučil trpět potichu. To je úděl vlkodlaků."

"Ta prázdnota je všudypřítomná. Zalezla do mého pokoje, do mé postele. Je i v mém pohledu. Je všude tam, kde jsi předtím býval ty."

Nutí mě to přemýšlet o tom všem, co jsem kdy mohla udělat, a neudělala, a litovala - když bylo pozdě. Když byl ten druhý pryč. Nenávratně? Možná. Nevyřčená slova a nevykonané činy - pronásledují v nočních můrách..

2 Bella Bella | Web | 13. dubna 2011 v 14:59 | Reagovat

V tomhle mi hrozně pomáhá Raelin Vlk v nás - je to podobné. Pomáhá ti uvědomit si, co je důležité, díky tomu, jak se Rem a Siri ohlížejí zpět za svým životem, zpětně si uvědomují.. Pomáhá mi to ve všech životních situacích - vždycky si v tom najdu odpověď. A samozřejmě nutí i přemýšlet o tom, co by kdbyby, co jsem mohla, co jsem měla.. Je to vlastně hrozně smutný.. Myslím, že není nikdy pozdě.. Na návrat? Pokud se chtějí vrátit. Vždycky na to musí být dva. Když chce jeden a druhý nechce, nejede přes to vlak. Ale zpětná uvědomění potom bolí. Nikdy to nebude ideální. Ve vztahu k rduhým lidem hrozně často děláme chyby. Ale asi to k tomu patří. Učíme se.. Rosteme? Začala jsem psát úvahu o našich "včerejších já" - o tom, že co jsme dneska je už dávno mrtvé a nevíme, co budeme zítra.. Je to hrozně zvláštní.. Uff, to jsme se zas rozkecala..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama