Zase píšu. Asi vás teď trochu zahltím :) Ale to přejde, uvidíte..
Vlastně to souvisí s Probuzením. Dneska jsem si tak nějak uvědomila, že jsem celou zimu spala. Možná už po návratu z Beskyd - letos přišla zima brzo. Bylo to třeba - odklidit Vlka do ústraní a získat si nadhled Havrana. Ale mám dojem, že se zase začínám probouzet. Začla jsem zase pozorovat, naslouchat, vnímat svět kolem sebe.. Uvědomovat si, co je důležité.. Obnovovat své sepětí s přírodou.. Jak jsem se vracela do školy a dívala se na ten rostoucí, kvetoucí, probouzející se a barevný svět, trochu pršelo..říkala jsem si, že nejsem sama - že jsem zase v sepětí s tím, co miluju..a pak mě tak příjemně ovanul Vítr - jakoby v odpověď na to dával najevo, že je tady.. Dojalo mě to.. Vůbec mám dneska jakousi náladu s úsměvem a slzícíma očima.. Myslím, že to patří k Probuzení.. I ten pocit viny a lítosti, za to, co předcházelo.. Spala jsem, nevnímala, odtrhla se od světa, obrnila se vůči němu.. Zledovatěla jsem.. A mám dojem, že bych se měla..VŠEM..omluvit..
Prostě jsem chtěla, musela jsem.. Pro některé činy není omluva, nemůžeme se vrátit, změnit minulost, ale můžeme se pokusit dělat něco teď.. Uvědomila jsme si hodnotu Mluvení.. Nemyslím jen mluvení jako mluvení s druhými, svěřování se a tak.. Myslím i rozmluvy s Vlkem, mluvit se stromy, s Větrem, s hlínou.. Mluvit jako psát. Mluvit jako zpívat.. Mluvit jako hrát, malovat, dotýat se bosýma nohama mechu.. Vlastně - Vlčet? Projevovat se.. Někdy to nejde.. Ale právě teď je to třeba.. Takže vás budu asi ještě chvíli zahcovat :) Musím ze sebe dostat celou Zimu..