R/S
Vždycky jsem si myslel, že bez tebe nedokážu žít. Když jsi zmizel, bylo nejhorší zjištění, že to dokážu. Byl jsi pryč, ale já tu pořád byl. Já pořád žil. Nemohl jsem umřít. Musel jsem žít. Nemohl jsem za tebou, i když bych tolik chtěl..
Přesto - už jsem nebyl sám sebou. Neztratil jsem jen tebe, ale i sebe. Vlastně už jsem nevěděl, kdo jsem. Vlkodlak. Prokletý. A dál..?
Hlavou mi vířily otázky: Co chce tento Remus Lupin? Kam směřuje? O co usiluje?
A mnoho dalších. Ale nedokázal jsem odpovědět. Nedokázal jsem se radovat. Nežil jsem. Přežíval jsem..
Svět za závojem.. Jak ti tam asi je? Nevidíš. Neslyšíš. Necítíš..
Závidím ti.. Nechal jsi mě tady. Nechal jsi mě na pospas životu. Vlkodlaka proti celému světu..
Přežíval jsem.. Čekajíc, až se k tobě budu moci připojit.
Smrt byla jako vysvobození..
(Ale nechala na sebe tak dlouho čekat!)

hezký lay :)