"Máš plnou hlavu prázdnejch slov,
Pomatenejch prázdnejch slov,
Dál to nejde,
Snad to přejde"
Pomatenejch prázdnejch slov,
Dál to nejde,
Snad to přejde"
"Vím že zdrhaj jenom zbabělci
jsem asi zbabělej
znechucenej při zdi stres
celej nesmělej"
jsem asi zbabělej
znechucenej při zdi stres
celej nesmělej"
(Vím, že...)
Kde se v tobě bere tohle sebevědomí? Je to jen strach z odmítnutí. Tak si berem, nasazujem okovy. A ještě si myslíme, že je to tak správný.
Vždycky jsem byla zbabělec. A zůstanu jím. Pohlédnout do očí novýmu dnu, pohlednout do očí svýmu snu, pohlednout do očí realitě - jsou věci, co nesvedu..
"Bez šance, bez síly
rozčtvrncen na díly
Bez mízy, bez místa
budoucnost nejistá
Jsem hajzl
jsem z těch zlejch
ještě mě pálí cejch
pro systém nevhodnej
příliš moc svobodnej"
rozčtvrncen na díly
Bez mízy, bez místa
budoucnost nejistá
Jsem hajzl
jsem z těch zlejch
ještě mě pálí cejch
pro systém nevhodnej
příliš moc svobodnej"
(Váš svět)
Provokovat. Šokovat. Být jiná. Jak daleko to jednou zajde..? Co jsem ještě já..? Kdo vlatsně jsem..Já..? Všechno je to jen touha po pozornosti.. Po troše soucitu.. Ale nikdy k nim patřit nebudu! Proč? Jednoduše, protože nechci.. Cítím se jak mrcha a někdy bych jí i ráda byla. Hodní lid na všechno doplácej. Ale já rpostě nechci být - jako oni!
"Seš blázen, magor, máš v duši i v hlavě nepokoj
tohle měl zůstat jen navždycky jen a jen tvůj boj."
tohle měl zůstat jen navždycky jen a jen tvůj boj."
(Tvůj boj)
Jo, jsem cvok. Díky za optání. Válka v duši, dělá z lidí cvoky. A bolest. A ti druzí. Tak díky..
V konečným důsledku jsme na všechno sami. Když potřebujem, nikdo nemůže být po ruce. Nikdo nepříjde, nepřekvapí vás a nesetře vám slzy. Nikoho neprobudíte křikem ze sna, nikdo vás neutěší. Samota těla a samota duše. Na nebi jsou hvězdy.
"Až se jednou probudím,
potom možná dojde mi,
že já vlastně vůbec nestojím
nohama pevně na zemi.
Co mě vsěchno ještě čeká
a co mám dávno za sebou,
že tohle všechno je jen haluz,
že to je sen co zdá se mi.
Ale zatím nechte mě spát,
nechte mě svoje sny si žít,
chci jen dělat co dělám rád,
nechte mě spokojeně snít.
Až jednou příde realita,
ta co mě srazí do kolen
ta co odsoudí mě k smrti,
zavře a nepustí mě ven.
Ta ze mě mukla udělá
a nasadí mi okovy
a nakonec mě jistě zlomí
a skončím stejně jako vy."
potom možná dojde mi,
že já vlastně vůbec nestojím
nohama pevně na zemi.
Co mě vsěchno ještě čeká
a co mám dávno za sebou,
že tohle všechno je jen haluz,
že to je sen co zdá se mi.
Ale zatím nechte mě spát,
nechte mě svoje sny si žít,
chci jen dělat co dělám rád,
nechte mě spokojeně snít.
Až jednou příde realita,
ta co mě srazí do kolen
ta co odsoudí mě k smrti,
zavře a nepustí mě ven.
Ta ze mě mukla udělá
a nasadí mi okovy
a nakonec mě jistě zlomí
a skončím stejně jako vy."
(Realita)
Bolest dělá básníky. Utrpení posiluje. Co tě nezabije, to tě posílí. A nebo se tě pokusí zabít znovu. Neznamená to snad, že nás to posiluje víc a víc? Zařvem si. Z plných plic. My nikdy nebudem jako vy! Jsme trosky, ale ne ztracený. Stojíme dohromady. I když jsme prokletý.. Nikdy nejsme sami..
"Proč bych měl se bát - staň se co má se stát
Osud těžko změním - na zázrak nevěřím
Život není med - co chceš nepřijde hned
Tak proč mládí ztrácet zoufalstvím zbytečným"
Osud těžko změním - na zázrak nevěřím
Život není med - co chceš nepřijde hned
Tak proč mládí ztrácet zoufalstvím zbytečným"
(Nevěřím)
Nevěřím na zázraky. Ani na Boha. Nevěřím. Na Osud věřím a na přátelství. V lepší svět a že bude líp.
Zatvrdili jsme se. Nechali zemřít, zamrznout své srdce. Aby se k němu svět nedostal. A žijem, jen tak dál! Kdo by se staral, že pro žití umíráme.. Vždyť přece všechno máme! A pomalu to poztrácíme.. Staň se, co se má stát. Věřím na Osud a na světovej řád. Někde ta spravedlnost určitě vězí.. Ale zatraceně se maskuje!
"Stojím na rozcestí
nečekám na štěstí
nečekám na zázrak
a na milost
Život vám nesvěřím
Slibům už nevěřím
a z mýho pohledu
čiší jen zlost
Je to hnus, každej den
jsem čím dál víc znechucen
nechápu, nevěřím,
s tupým davem soupeřím
dokud vzdor v sobě mám
i kdybych měl být sám
říkám vám do očí
že mě neochočí!
stojím na okraji
propasti bezedné
a z toho zoufalství
chce se mi smát.
Zpátky se nevrátím
a svou tvář neztratím.
radši si užiju
svůj volnej pád"
nečekám na štěstí
nečekám na zázrak
a na milost
Život vám nesvěřím
Slibům už nevěřím
a z mýho pohledu
čiší jen zlost
Je to hnus, každej den
jsem čím dál víc znechucen
nechápu, nevěřím,
s tupým davem soupeřím
dokud vzdor v sobě mám
i kdybych měl být sám
říkám vám do očí
že mě neochočí!
stojím na okraji
propasti bezedné
a z toho zoufalství
chce se mi smát.
Zpátky se nevrátím
a svou tvář neztratím.
radši si užiju
svůj volnej pád"
(Negativní)
Už nečekám vůbec nic, jen rány. Užívám si svý prímový štěstí! Může být hůř, tak si toho važ. Zoufalství na nejvyšší míře. Dívám se kolem sebe a dělá se mi akorát zle. Probíhám a vidím jen tupý rozmazaný tváře. Celej život se mi slil a nikam to nevede. Posunujem se od jedné katastrofy k druhé. Po vláknech citu. Lpím na okamžicích štěstí! A přece mě Osud nezlomí!
Když ztratíte všechny iluze, zbyde vám už jen prázdej smích. A to je nejvíc zoufalý - smát se, abyste přežili. Abyste si nevybrečeli oči. Protože některý věci už se nevrátí. Chtěla bych skočit a padat. Letět!
-----------------
Punk Floydi. Nálada zahrála do outu. Nebo spíš - do punku. Řvát a mlátit pěstma do zdi. Kurva, proč?! Osude, ty debile, vem si mě!
Volné asociace..
Užívám si minimálních kousků štěstí - pochvala od profesorky, přístup na yaoi galerii (rozšiřuju svou sbírku :D), pomoc druhým, páteční volno!
Bude líp. Nevím jak, ale bude..

stojím na okraji
propasti bezedné
a z toho zoufalství
chce se mi smát.
Zpátky se nevrátím
a svou tvář neztratím.
radši si užiju
svůj volnej pád