close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Z trochu jinejch poměrů_4

30. ledna 2011 v 9:47 | Bella |  MAP
Další střípek..


Pes. Černej pes. Snad kvůli barvě jeho vlasů, snad kvůli jeho duši. Neptal se proč. Stačilo mi, že se nevyhýbal pohledu do mých očí. Přišel zase. Vypadal ještě zbědovaněji, než obvykle. Když jsem ho dostal z košile, odhalil jsem na zápěsí obvaz prosáklý čerstvou krví.
"Co jsi to udělal?! Jsi blázen? Proč?! Chtěl ses zabít?"
Spěšně jsem odmotával jeho smyčky. Nevzpíral se. Rána byla hluboká. Skutečně jsem byl překvapen, že nevykrvácel. On vypadasl touhle skutečností zdrcen. Třásly se mi ruce. Snad zlostí, snad strachem. Vyčistil jsem mu to vodkou, která mi stála na okenním parapetu. Zdálo se, že víc, jak ten alkohol, ho bolí pohled na ni. Bedlivě jsem ho sledoval. Oba jsme zapomněli, proč tu vlastně jsme.
"Proč?" zeptal jsem se třesoucím se hlasem.
Upřel na mě pohled.
"Moc se ptáš," zachraplal.
Sklopil jsem hlavu.
"Odpovíš mi tedy alespoň na jednu z těch otázek?"
Zdálo se mi to, nebo mu v očích zaplály hravé ohníčky?
"Otázku za otázku."
Polk jsem. Na svoji minulost jsem se z velké části nepamatoval.
"Dobrá."
"Co chceš vědět?"
"Proč?"
"Není to jasné?"
"Tahle otázka se nepočítá, odpověz."
"Chtěl jsem zemřít."
"Proč?!"
"Teď je řada na mě."
"Kdy jsi ztratil své jméno?"
"Já ho neztratil."
"Skutečně?"
"Nepamatuju si ho."
"Jak je to možné?"
"Od svých sedmnácti trpím amnézií, na svoji minulost mám jen velmi střípkovité vzpomínky. A to jsou další dvě otázky!"
Nemohl jsem si být jistý, zda ho to baví. Ale možná ho to alespoň oddalovalo od jeho záměru zemřít. Fascinovaně jsem ho pozoroval. Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by byl jako on.
"Proč jsi chtěl zemřít?"
Dlouze, bolestně si povzdechl.
"Chtěl jsem..nemohl jsem to už vydržet.."
"Co?"
"Být sám se sebou."
Tohle jsem znal. Tak důvěrně jsem to znal! Kdykoli se moje duše probrala a z hnusem pohlédla na můj život. Bylo těžké vyrovnat se sám se sebou. Proto jsem ji moc často neprobouzel. Zvykl jsem si na svoji rutinu. Ale on ji rozrušil. On probudil moji duši. A já si uvědomil, že možná na mém životě není něco dobře..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Long Long | 30. ledna 2011 v 13:24 | Reagovat

Být sám se sebou..

2 Bella Bella | Web | 30. ledna 2011 v 22:27 | Reagovat

Jeden by se z toho zbláznil..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama