Tak další. Dneska asi poslední.. Jo, je to i trochu jinej pohled na Siria. On byl vždycky ten, kdo trucoval, ale tohle je jednou vážně bolavej Sirius.. No, snad to někdo ocení :D
A přišel. Pamatuju si, že ten den zrovna pršelo. Ačkoliv se moje vzpomínky začaly omezovat pouze na něj. Byl celej mokrej a páchl jako zmoklej pes. Řekl bych, že měl i oči od deště. Dovolil mi, odhrnout mu z obličeje mokré prameny. Zjevně se vůbec nesnažil vyhnout dešti. Měl jsem neodbytný pocit, že je strašně nešťastný. Že je mu skoro jedno, co s ním bude. Chtěl jsem vědět, kdo byl ten, co mu tak ublížil. A doufal, naivně jsem doufal, že bych mu snad mohl trochu pomoct. Ten nový pocit se ve mě rozhořel jako posedlost. Tetelil se štěstím, probleskoval nadějí. Kéž bych tak já byl ten, koho by miloval..
Jak pošetilé! Já byl ztracený. Bez jakékoliv šance na normální život. Nemohl jsem čekat, že muž, který se zatoulá sem, hledá něco víc než jen chvilkové uspokojení. Měl bych přestat takhle přemýšlet. Malovat si marné vyhlídky..
Vyděsil mě, když se mi zhroutil na rameno. Snažil jsem se být jemný. Slzy? Mohly být bolesti. Stejně jsem byl rozpačitý a nevěděl jsem, co dělat.
"Chceš, abych pokračoval?"
Neodpovídal. Neobratně jsem se mu probíral vlasy. Z černých špiček stékaly kapky deště.
"Děje se něco?"
Ani jsem nečekal, že by odpověděl. Jen pomalu zavrtěl hlavou a otřel si oči do rukávu. Nechtěl jsem být neprofesionální, ale nedalo mi to, abych se nezeptal:
"Nechceš si promluvit?"
Kousek se odtáhl a tak zvláštně se na mě zadíval, jakoby zvažoval, jestli mu stojím za slovo. Ne, věděl jsem, že on není z těch, pro které jsem byl jen nástrojem. On ve mě chtěl vidět někoho jiného. A to, ač jsem si to nechtěl přiznat, bolelo mě.
"Jak se jmenuješ?" vydechl jsem to, co jsem se už dávno chtěl zeptat.
"Kdysi jsem míval jména," konečně promluvil trochu nakřáplým, tichým hlasem. Podle očekávání měl hrozně příjemnou barvu hlasu, jen kdyby nebyla tak prodchnuta bolestí.
"ale už je to dávno. Můžeš mi říkat třeba Pes," rozbolavěle se ušklíbl. "A tvé jméno?" podíval se přímo na mě.
"Já nemám jméno."

aiiiiiiii! víš co chci říct!!!
1)Miluju jizvy!

2) Miluju ublížené pohledy....ehm a líbí se mi na tom ještě spousta dalších věcí, ale to se radši nebudu rozepisovat...