Kratší, slabší další část.. Nevím, jak to posunout dál, tam kam chci.. Uhm.
Zjistil jsem, že na něj celej den myslím. Zanechal na mě silný dojem. Nikdy jsem si tak detailně nevybavoval své zákazníky a chvíle s nimi. Ale jeho ano. Jeho oči, ten jeho výraz a ten povzdech.. Nemohl jsem nad tím přestat uvažovat. Co ho potkalo? Kam šel? Příjde ještě?
Přišel. Zase s tím svým ublíženým výrazem. Nemohl jsem si pomoct, byl jsem rád, že ho vidím. Tentokrát jsem se chtěl střetnout s jeho očima. Chtěl jsem vidět, co v nich má. Ale nepodíval se na mě. Ani jednou. Jen mi stručně pokynul hlavou, ať začnu. Jenže já ho hrozně chtěl potěšit. Chtěl jsem vidět jeho úsměv. Určitě by v jeho tváři vypadal hezky..
Naneštěstí mě nic nenapadalo. A nic jsem si nepřipravil, protože jsem neočekával, že by se tu ještě někdy objevil. To, že se objevil, ve mě vzbudilo naději, že možná příjde zase. A že se o něm snad i něco dozvím.
Zkoumal jsem prsty tři široké a dlouhé jizvy, co se táhly přes celou jeho hruď. Nehýzdily ji, dodávali mu ten správný výraz. Jen by mě zajímalo, kde k nim přišel. Vypadalo to, jako zranění od divoké šelmy. Ale jak by se to mohlo stát?
S bázlivostí, která mi nebyla vlastní, jsem se odvážil vztáhnout ruku a obrátit jeho tvář. Pořád se díval stranou nebo dolů. Vypadal, že je mu hrozně zatěžko dívat se mi do očí. Jakoby v nich něco hledal a když zjistil, že to v nich není, oči mu potemněly a zmrtvěly. Sklopil pohled. Nechtěl jsem ho nutit. Ne, ani dnes se ho nezeptám na jméno. Ale jedno jsem věděl. On zase příjde.

krásné ....
ღღღ.ღღღ.ღღღ.ღღღ.ღღღ.