I když úvod k článku možná bude delší než článek samotný - abyste rozuměli: Vykládali jsme si v AJ konverzaci, jak se v USA BĚŽNĚ děje, že lidem do ruky zasazují čip, který mají místo všech těch karet a čipů apod. Tedy příjdete do banky, odpípnete se, příjdete na oběd, odpípnete se, příjdete k doktorovi... Hrozně praktické. Ale mě se tím naplnily noční můry. Lidi očipovaní. Lidi ozačení. Stát má nade všemi kontrolu. Nikde se neschováte. Ví o vás. Takový teror působili už za socialismu a lidi se z toho zbláznili. A to ani neměli k dispozici čipy.. Tahle krátká povídka je o době budoucí. Svět je v trskách, lidi umírají, všeho je nedostatek. Zbývající žijí jako zvířata. A všichni jsou označeni kódem a v rukách mají zasazené čipy. Stát ovládá aristokracie. Někteří, vlastně převážná většina, se z toho zblázní a chtějí se čipu zbavit. Tohle je příběh jednoho takového muže. Co se s ním stane, uvidíte. Chtěla jsem do toho ještě zakomponovat takové, kterým se čip vyjmout podaří. Budou zatracení, horší než zvěř, ale svobodní. Slučující se do společenstev a bojující proti šílenému režimu a o přežití, ale to si možná nechám na jindy. Varování: depresivní, prvky brutality, krev, sebepoškozování atp.
Světla lamp ho nemilosrdně zasahovala. Jejich paprsky mu jako šípy probodávaly oči široce vytřeštěné strachem.
Musí se schovat. Schovat. Někde. Úkry! Jsou všude. Vidí ho. Vidí! Najdou ho. Není úniku. Nikde. Jsou všude. Všude!
Se zvířecím zaúpěním se zhroutil podél zdi a sevřel hlavu v dlaních. Svíjel se v křeči. S vyceněnými zuby, jenž svědčili o šílenství, pevně sevřel střep a zabodl si ho do předloktí levé ruky. Jeho vlastní teplá krev mu stékela po rukou a skrápěla chodník pokrytý vrstvou špíny a odpadků. Kdesi v koutě krysy zvětřily její pach a vzrušeně začenichaly. Ozvalo se pištění, ale nebylo jejich. Vycházelo z čipu, který byl teď patrně viditelný, lesknoucí se vedle bělostné kosti v mužově paži. Stříbro a slonovinová bělost kosti ostře kontrastovaly s krvavou rudí masa. Čip byl poškozen, proto vydával ten otřesný zvuk, který muži trhal ušní bubínky a s tisícerou ozvěnou mu rezonoval v hlavě. Z čipu začala unikat černá tekutina. Jakmile se dostala do krve, muž zaúpěl a v záchvatu agónie si začal rvát vlasy. Rval si hrdlo. Rval si šaty na hrudi. Nebylo pomoci. Jeho srdce přestalo bít. S očními bulvami tak vytřeštěnými, div mu nevypadly z důlku, a pěnou u pusyy se zhroutil mezi černé hnijící zbytky jídla. Krysy znovu s nadějí vystrčily čenich.
Černá okovaná a pečlivě naleštěná bota odkopla krysu od mrtvoly muže.
"Další pošetilec."
Zvedl jeho pravou ruku. Mezi rudými linkami, jak se muž zjevně snažil dostat inkoust ze své ruky, byl stále patrný čárový kód s označením IG6983542C.

Noční můra..