close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vysoké napětí

15. prosince 2010 v 21:39 | Bella |  MAP
Zase pokus o songfic. Podobná situace jak posledně. Písnička je od Anety - jedna z těch, co jsou tak sladké, že si tam musíte domyslet Siriho a Rema, aby to bylo stravitelnější. Enjoy ;)
P.S.: Je to divný..


Pršelo. Seděl jsi na okně ve společenské místnosti a pozoroval kapky. Miloval jsi tu šedo-modrou barvu nebe. Tu skličující atmosféru bouřky. Provazce vody na oknech. Kéž by jsi miloval i mne.

Jsem tvá voda jsem tvůj déšť
v kapkách zahalená vyvolená
jsem tvá voda jsem tvůj déšť

Seděl jsem v křesle a pozoroval tě. Nechápal jsem, jak tě ten pohled mohl nechávat chladným - vždyť tě propaloval skrz naskrz.
Trvalo dlouho, než jsem si uvědomil, že jsi pro mě daleko víc než kamarád. Dokonce ani ne bratr. Žárlil jsem na každého, kdo se tě jen dotkl. Ne, tohle byla láska. A láska bolí.

Jsem tvé vody přesný díl
vláha tvá a dávka sil
ty jsi mým terčem já tvůj cíl

Od té doby, co jsem na to přišel, jsem trpěl. Trpěl jsem, protože jsem tak zoufale chtěl být s tebou. Jenže zároveň jsem se bál. Já, Sirius Black, jsem se bál. Musel jsem se sám sobě smát. Vždycky jsem se snažil působit sebevědomě a neohroženě. Pravda byla, že až takový suverén jsem nebyl. A ty jsi zase nebyl jen další z těch holek, co denně potkávám na chodbách. Když nic byl jsi mnohem komplikovanější. A taky jsi měl mnohem krásnější osobnost. A byl jsi vlkodlak. Ale v neposlední řadě jsi byl kluk. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že je se mnou něco špatně. A snažil jsem se tomu odolávat. Ale nemohl jsem popřít, jak hrozně jsem tě chtěl! Bál jsem se ztratit tě jako přítele. Bál jsem se reakcí ostatních. Bál jsem se tebe. A sebe. Byl jsem děsnej zbabělec. A neudělal jsem nic. Jen tiše kňučel jak zbitej pes.

Tak padám níž
padám vpřed
žiju jenom pro náš střet
hledám směr
bojím se
zůstat kapkou na římse

Když jsem tě nemoh mít, využíval jsem alespoň každé chvíle, kdy jsem se na tebe mohl dívat nebo se tě dotýkat. Přirozeně jsi mě odstrkoval s vyhýbavými řečmi a nařčeními, že jsem zvrhlík.
Ale to si mysleli i ostatní a tudíž nepojali podezření. Přesto jsem se obával, že jsi něco tušil. Možná o to razantněji jsi mě odmítal. A já nevěděl, jak se dostat k tvému srdci. Já se ho bál. Bál jsem se, co tam najdu. Nebo spíš nenajdu.

Klesám dál
k tobě blíž
už to cítíš už o mně víš
tak padám níž

Čekal jsem, že ti to třeba jednou dojde. Ale tys to věděl. Věděl jsem, že to víš. Poznal jsem to z tvého ostražitého pohledu. Něco v tvých očích mě prosilo, ať to nezkouším. Ale já nemohl couvnout. Přesvědčil jsem sám sebe, že mě potřebuješ, že beze mě nemůžeš být.
Nějakou dobu mi tvá přítomnost stačila, ale časem jsem se přistihl, že nemyslím na nic jiného, než jak zařídit, abych s tebou zůstal chvilku o samotě. Ty jsi se tomu urputně vyhýbal. A mí nejlepší přátelé mi najednou začali stát v cestě. James mi začal lézt na nervy a Petr se stal obětí mých špatných nálad.
Nikdy bych nevěřil, jak je obtížné někoho chytit a prostě políbit. U žádného z děvčat mi to nedělalo problémy. Ale ty jsi byl jiný. Kolem tebe bylo všechno jiné. Rozpaloval jsi mě k nepříčetnosti.

Jsem tvá voda jsem tvůj cíl
křehká jinovatka mrholení
jsem tvá voda jsem tvůj cíl

Stačilo se ti podívat do očí a nevěděl jsem, čí jsem. Měl jsem dojem, že padám do hlubin. Utápím se. Já, Sirius Black, jsem ztrácel sebejistotu.
Povzdech jsem si. Společenská místnost se pomalu vyprazdňovala. Nedokázal jsem potlačit vzrušené zachvění, když jsme v ní zůstali už jen my dva. Nedokázal jsem se ovšem ani zvednout z křesla. V okamžiku, kdy jsem se rozhodl jednat, jsi se probudil ze svého zasnění a zjevně ti došlo, že jsme tu sami, tudíž jsi rychle sklouzl z parapetu a měl jsi se k odchodu.
"Půjdu si lehnout. Dobrou noc, Siriusi."
Vymrštil jsem se z křesla a chytil tě za paži, když jsi se protáhl kolem křesla. Šokovaně jsi na mě upřel pohled.
"Nechoď.."
Se srdcem poplašeně bušícím jsem tě dokormidloval pozpátku ke zdi. Nikdo ale nebyl poplašenejší než ty.
"Siri.."
Sklonil jsem hlavu k tvému krku. S divokým blýsknutím očí jsi mě odstrčil:
"Přestaň!"
Ublížený pohled zpod řas, nakřáplá důvěra a déšť bušící na okap.
"Proč?"
"Tohle..není správný.."
"Už to nevydržím..!"
Hlas podnapilý zoufalstvím, naléhavý pohledy a tichý sten.
"Miluju tě.."
Škubl jsi sebou, jako bych ti ublížil. Stiskl jsem tvé zápěstí, které pořád vězelo v mém sevření, a přitáhl tě k sobě.
"Moony, prosím.."
Tříštící se zrcadlo, ječící střepy a v očích nebezpečí.
"Nemůžu.."
"Copak to pro tebe nic neznamená..?"
"Ne."
Ťal. Ublížit, odhodit, daleko. Nevracej se. Jsem bestie.
Mrtvý pohled. Mraky.
Tak to má být. Tak to musí být. Sžíravý prázdno. Jinak to nejde. Miluju tě..
"Nemůžeš nebo nechceš..?"
"Nechci."
Hloub. Poškrábat. Pořezat. Zahnat. Bolí.
Záblesk v očích a ušklíbnutí.
Siriusi, ty jsi blázen.
"V pořádku, pokud nechceš..."
Pustil jsem tvou ruku.
Nádech. Naděje.
"...tak si tě vezmu proti tvé vůli.."
Šok. Zvonící hrana a padající sliby. Krev..
Tváře ti hořely a pohled taky. Věděl jsem, že jsem zašel příliš daleko. Setřel jsem kapičky krve ze rtů. Prudce jsi oddechoval, ruce sevřené v pěst.
"Dobře."
Poodstoupil jsem.
Mrtvé naděje. Mrtvý pohled. Mrtvé pohyby.
Déšť a slzy v tvých očích. I v mých..
Polkl jsi a s viditelným sebezapřením prošel kolem s jedovatým:
"Nechci tě."
Odejít..
Klopýtl jsi a padal. Stihl jsem tě zachytit kousíček nad zemí a spadli jsme oba.
"Potřebuješ mě."
"Ne."
Slzy.
"Moony.."
"Bestie nemilují!"
"V tom případě je to v pořádku - ty nejsi bestie.."
"A ty máš oči jako bouřkový nebe.."
. . .
I tak můžeme být přátelé..

Jsem tvá voda jsem tvůj dar
láska živá z mlh a par

Zatím to ještě nikdo nezjistil..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Long Long | 16. prosince 2010 v 15:10 | Reagovat

"Nechápal jsem, jak tě ten pohled mohl nechávat chladným - vždyť tě propaloval skrz naskrz."

"A já nevěděl, jak se dostat k tvému srdci. Já se ho bál. Bál jsem se, co tam najdu. Nebo spíš nenajdu."

"Něco v tvých očích mě prosilo, ať to nezkouším."

"Nakřáplá důvěra, hlas podnapilý zoufalstvím"

A konec..

2 Bella Bella | Web | 16. prosince 2010 v 16:11 | Reagovat

Teda, ani jsem nečekala, že tě tohle osloví :) Možná tak ten hlas podnapilý zoufalstvím (na tenhle obrat jsem hrdá :D) Díky.. :))

3 Long Long | 16. prosince 2010 v 19:18 | Reagovat

No, BL není nějak celkově má parketa, to víš :D (ikdyž si teda teď kladu otázku, co má parketa je..), ale asi hodně záleží na tom, kdo a s jak moc velkým.. ponutím, zápalem.. to píše.. Pak se tam promítají (podle mě) i hluboké věty, na které by se dalo pohlédnout i jinak..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama