Neříkejte mi, že to nikdy nebylo.. Je to jedno z těch dvou inspirovaných Anetou..
Je čas jít domů
se slzou na víčku
znaveni dojetím
se vrátíme
do koruny stromů
Protože když míříš vzhůru
musíš jít i dolů
a dolů se jde snadno
snadněji
proto se kopce nesmějí
Noc nás ukryla
chceme spatřit světlo
(v očích anděla)
nikdo se nedívá
neboj se, že by se to zvrtlo
(neudělám nic, co bys nechtěla)
Slova ukrytá
znovu ožívaj
v pavučinu vepsaná
vrásky odplaví
(ze zoufání)
obzor probouzí
píseň utnutá
a ty spíš
Protože když míříš vzhůru
musíš jít i dolů
a dolů se jde snadno
snadněji
proto se kopce nesmějí
A ty spíš...
se slzou na víčku
znaveni dojetím
se vrátíme
do koruny stromů
Protože když míříš vzhůru
musíš jít i dolů
a dolů se jde snadno
snadněji
proto se kopce nesmějí
Noc nás ukryla
chceme spatřit světlo
(v očích anděla)
nikdo se nedívá
neboj se, že by se to zvrtlo
(neudělám nic, co bys nechtěla)
Slova ukrytá
znovu ožívaj
v pavučinu vepsaná
vrásky odplaví
(ze zoufání)
obzor probouzí
píseň utnutá
a ty spíš
Protože když míříš vzhůru
musíš jít i dolů
a dolů se jde snadno
snadněji
proto se kopce nesmějí
A ty spíš...

Připomnělo mi to Landu - Padám hloub..
("Jeden malej okamžik a sakra, ty spíš! Chtěl jsem toho tolik říct.. A ty mě neslyšíš!")