Našla jsem takový starý povzdech.. Skutečně to bylo původně psané o těch dvou, ale vůbec si to nepamatuju (chvíli jsem uvažovala, jestli jsem to vůbec psala já :D)
"Jsme dospělí," povzdechl si smutně
hvězdy zapřené
jediné, co má váhu
- realita na stěně
"Jsme dospělí," odbyl ho
chceme nechtěné
- jistotu zítřejšího dne
"Jsme dospělí," zavzykal
a chladná země pod nohama
nabídla svou náruč
"Jsme dospělí?" zeptal se
hrajem na doteky
prázdný slova nestačí
- jsou bez útěchy
"Jsme dospělí," přitakal
pořád někam běžíme
a svý sny si prej plníme
"Jsme dospělí," zoufal si
schovali jsme pohádky
naše ruce tíží váha vědění
"Jsme dospělí," vztekal se
popřeli jsme svět snu
fantazie je přece k ničemu!
"Jsme dospělí," vydechl zoufale
Jsme dospělí a je to děsivé
dítě v nás je dávno pohřbené
v minulosti ztracené
klíčem zamčené
Ach, kam se jen poděly roky bezelstné!
bezstarostné, nevinné...
hvězdy zapřené
jediné, co má váhu
- realita na stěně
"Jsme dospělí," odbyl ho
chceme nechtěné
- jistotu zítřejšího dne
"Jsme dospělí," zavzykal
a chladná země pod nohama
nabídla svou náruč
"Jsme dospělí?" zeptal se
hrajem na doteky
prázdný slova nestačí
- jsou bez útěchy
"Jsme dospělí," přitakal
pořád někam běžíme
a svý sny si prej plníme
"Jsme dospělí," zoufal si
schovali jsme pohádky
naše ruce tíží váha vědění
"Jsme dospělí," vztekal se
popřeli jsme svět snu
fantazie je přece k ničemu!
"Jsme dospělí," vydechl zoufale
Jsme dospělí a je to děsivé
dítě v nás je dávno pohřbené
v minulosti ztracené
klíčem zamčené
Ach, kam se jen poděly roky bezelstné!
bezstarostné, nevinné...

Líbí se mi to..