Ňuf
Samozřejmě, že jsem to mohla odbýt dvěma větami. Ujistit vás, že jsem s Vánocemi naprosto a bezvýhradně spokojená, že dárky byly fajn a stejně tak atmosféra. *povzdech* Jenže Belluška si usmyslela, že zase napíše jeden z těch šílených a ještě ke všemu dlouhých článků, čímž si rovnou odbyde povinnost vůči deníku, protože je líná a ten článěk si prostě jen vytiskne. Chá.
Začnu výčtem programu. Výčtem dárků skončím. Abyte věděli. Ha(f).
Ve škole jsme končili ve středu. Narozdíl od některých jsme se ještě učili. Teda měli jsme. Preferovala bych to v úterý a ve středu film. Byli jsme na Občanském průkazu. Doporučuju. Nemohla jsem se zbavit vtíravého dojmu, že partička hlavních hrdinů jsou prostě Poberti (až na Petra). Chňí ^^ A byly tam úžasné staré písničky.. Doba mániček a hippies ;) Nó, ve středu jsme měli 6 hodin - ředitelka se slitovala a odpustila nám tu sedmou, pff. A neuvěříte - jako vánoční dárek jsme od ní dostali, že jsme se v úterý nemuseli vracet po kině do školy! Ta je hodná, že? O.o Byli jsme na latinském představení, autorském čtení spolužačky, poslouchali jsme anglické koledy, předávali si dárky a hráli pofidérní hry.. Úžasné.
Štědrý den jsme měli nadvakrát. Dopoledne jsme byli u taťky. Snědli jsme nějaké to cukroví, rozdali si dárky.. (Zjistila jsem, že taťka aktivně koupil bratrovi stejný arafaťák, jaký jsem mu den před tím běžela koupit..) A pak zjistili, že nemáme dárky pro sestřenice, takže jsme valili do města je ještě sehnat. K obědu jsme si dali bramborák (abysme viděli zlaté prase) a bylo nám úžasně špatně.. Pak nás taťka zavezl domů. Štědrý večer proběhl v poklidné atmosféře, žádný zbytečný stres. S dárky jsem byla spokojená a tradičně jsme se podívali na Popelku. Přes to všechno jsem nedokázala být šťastná. Asi už to neumím.. Připadala jsem si děsně nevděčně..
Na Boží hod jsme byli u babičky - taťkovy maminky. Viděli jsme se tu taky s tetou a strýcem. Uhm. Nebudu to rozepisovat, ale atmosféra byla otřesná. Babička nás všechny vyděsila zprávou, že se teprve 23. vrátila z nemocnice, kde byla v ohrožení života (a všem nám to chytře zatajila). V tomhle duchu se nesla celá další konverzace. Několikrát jsme se musela ovládat, abych neodešla. Bála jsem se pak už i promluvit, protože veškeré mé názory byly zpochybněny, překrouceny, přežvýkány. Poplivali mě, ukamenovali a umlčeli. Dokonale. Vím, že jsem prokletá, vím, že jsem vyvrhel, ale když vám to dává najevo vlastní rodina, je to hnusné.. Co už. Došlo mi, jak nenávidím Vánoce.
Na Štěpána jsme byli pro změnu u druhé babičky. K obědu jsme měli tradičně kachnu - tu jsme měli ještě doma. Jak mamka nepije pivo, tak ke kachně si ho koupila a dostala jsem i já - skleničku na žaludek. U babičky jsme pak měli šampaňské na přípitek, které nám nalil strejda, ačkoliv se na to mamka netvářila. Potom mi stejně bezstarostně donesl vaječný koňak a pak mi ještě dolil ^^ Atmosféra zde byla mnohem mnohem uvolněnější a příjemnější - pošťuchování se babičky s dědou jsem se jen smála. Stejně tak dědečkově zjevné zmatenosti. Asi inklinuju k mamce se vším všudy (pak zabolí, když vám řekne, že jste po taťkovi..).
Další den jsme byli na návštěvě u sestřenic - cesta hodinu tramvají z konečné na konečnou byla zajímavá.. Nicméně nakonec jsme tam byli netradičně ještě brzo. Strýc dokonce ještě spal a teta neměla uklizeno (což nechápu - přišli jsme asi o pět minut dřív). Z nouze jsme se dívali na Císařova pekaře (nebo Pekařova císaře?) a já se utvrdila v tom, že je to vážně nechutně socialistický.. Po obědě jsme byli na hodinu venku, k večeru jsme hráli na kytaru a věštili s kyvadlem (sestřenice je o rok mladší jak bratr a hraje 3x líp, to není fér! Kdybys trénovala.. A ty dej pokoj!). Stejně se to neobešlo bez klasického "Co budeme dělat?". Ze zoufalství jsem venku vymyslela hru - plácala jsem neuvěřitelné kraviny a nakonec z toho byl dobrý nápad. Obdivuju se. Ha.
Osmadvacátého jsme byli u mamčiné známé. My se vlastně s jejich rodinou známe od dětství. Dcera té známé je "Barí". Na to, že jsme se dlouho neviděly jsme si dobře popovídaly, doporučily si nějakou hudbu a Barí mi vyžehlila vlasy. Sluší mi to. Je šikovná. Byli jsme se psy venku, aby nás mohly mamky pomlouvat. Mají borderku (věčné štěně), jejího syna (ten je hodnej a je to kliďas) a jorkšírku (ta čeká štěňátka). Doma ještě mají kočku po našem kocourovi - chí ^^ a černýho kocourka - nalezence (jmenuje se Oliver, ale je to spíš čert - celou dobu se pokoušel shodit umělej stromeček).
Dneska jsme byli s kočkou na veterině, stavila se u nás babi se strejdou a byli jsme s mamkou ve městě. Vyměnili jsme bráchovo palestinu (vůbec jsme nečekala, že nám to vymění..), objevila jsem černou košili (jen jedna položka mého seznamu hader, co "nutně potřebuju") a u mamky v práci jsem zjistila, že mám všechny příznaky pro depresi, i když ona samozřejmě tvrdí, že je to jen má melancholická povaha. A těším se na osm na Landu. Chňa! ^^
Zejtra k nám příjde sestřenice a večer se ještě scházíme s taťkou v čajce (protože on to prostě musí komplikovat). Silvestr, co jsem měla trávit v příjemné společnosti přátel, budeme díky tatínkovi trávit s mamkou a Garfieldem. Můj účet a peníze od Vánoc padly za vlast (chci říct - na to, abychom se vůbec uživili.. Díky čehož jsem byla nařknuta, že jsem slibotechna. Co už. Nemůžete vždy počítat s všeobecným pochopením - zvlášť když vám málokdy něco vychází - z nějakého zvláštního důvody vždy kvůli rodičů..)
A ty dárky (pokud jste vydrželi ten výlev až do konce..) - dostala jsem palestinu (černo-červenou - a dokonce se Suz trefila i do toho správného odstínu ^^), kvetoucí čaj ("Nehynoucí štěstí" haha, ale byl dobrej ^^), extrení harddisk (protože na počítač se mi všechna ta hudba, filmy a obrázky nevejdou), nový sluchátka (s koncertní kvalitou, tak snad něco vydrží - zvuk mají úžasnej ^^), obraz "Šelma v lese" (s oblibou tvrdím, že je to vlk; údajně ho tatínek vydražil jenom kvůli mě), kovou sošku dráčka (co je zároveň svícen; teď stojí jako strážce u mého oltáře), obrovský lapač snů (Chní! ^^ A funguje! Kéž by fungoval i na navrátivší se zachvaty úzkosti..), pak takový plášť (nebudu se zdržovat popisem, uvidíte na fotce - nekaždý by asi byl tak duchapřítomný jako Is, aby pochopil, jak to vlastně vypadá..), tílko s vlkem (absolutně úplně nejvíc bestovní! *nadšení* Má u krku síťku, zavazuje se za krkem na šňůrku a taky má dole jin jang s měsícem a hvězdou.. Prostě dokonale awww! ^^), pak plno nármků (od Jaen, od Zdeni, od bratra a od sestřenice), bublifuk od Jaen (:* Úžasné antidepresivum!), náušnice (takové hezoučké kovové kroužky ^^), kalendář s vlky (Awwww! ^^), knížku s vlky (Awwwww! :D), knížku od Jane Austen: Pýcha a předsudek (konečně začínám chápat filmy ^^), voňavky (vanilkovou od maminky - je prostě dokonalá! ^^ a od strejdy jednu, co už jsem měla - nestěžuju si, voní pěkně, jen bude muset počkat, až tohle všechno vypotřebuju :D), vonný olej kokos (protože maminka nemohla sehnat tyčinky), vonná dřeva (je myrha dřevo? Těžko se to popisuje - je to v tubičce a jsou to takové kousky. A dá se to pálit, ale já to nahřívám v aromalampě nad svíčkou a taky to úplně aww voní ^^), pak mýdlo, čokoládu, sypaný ovocný čaj, zápisníček, dřevěný přívěsek od babičky, krém od babičky (uhm), cdčka (irská hudba a irské tance), tašku na hygienické potřeby, film "The Piano" a s bráchou napůl Garfieldy. Bylo toho letos moc :D A maminka byla mile překvapena, že od nás dostala tři dárky - tři měly od sebe, takže měla nakonec šest, což bylo dokonce o jeden víc, než jsme měli od ní já s bráchou. Jsem ráda, že jsme ji potěšili ^^ Můj stůl, co byl před Vánoci uklizený, už zase tone v hromadě všeho možného..
A abyste věděli, dělala jsem zase přehled minulého roku a vypadá to jak zápisník maniodepresivního jedince! Nadšení, optimismus - úpadek, pesimismus - a tak pořád dokola - a to i v rámci jednoho dne. Uhm. Už tenhle šílený výlev dokončím a budu zas editovat. A to v nadpisu je název jedné písničky od The pretty reckless. Je úžasná *.* Mám neodbytné nutknání napsat něco na téma týdne.. Chní.. Doufejte, že přežiju zbytek týdne..
Pac, chlupáči..
