Listopad 2010

Dear Wolf...

28. listopadu 2010 v 22:19 | Bella |  WAR
Další WAR. Nebudu to vysvětlovat. Pokud to nepochopíte sami, nechte Vlka, ať vás vede..

Cats can cry

28. listopadu 2010 v 18:18 | Bella |  Obrazem
ccc

Okamžiky štěstí

27. listopadu 2010 v 11:16 | Bella |  Deník
Ňuf,

včera u mě přespávala kamarádka. Dívali jsme se na filmy jako Pokání, Vášeň a cit a Dopisy Julii.. Samé depkoidní filmy.. Většinou o lásce.. A ve dvou případech s nedá-se-říct-dobrým koncem.. Je příšerné ležet vedle někoho a cítit slzy jak vám stékají po tvářích kvůli pocitu samoty.. Vážně ten nejhorší pocit.. I když dovedu si představit případy (lidi), u jakých by to bylo horší - takhle se cítit.. *bolestník* Cítíte se hrozně a ještě provinile, že se tak cítíte a vůbec..proč o tom mluvím..?
Od té doby, co jsme se přestěhovali, jsem se nezvládla podívat do lesa, co máme prakticky hned u domu.. Seděla jsem doma zavřená nad kopci učení.. Za stěhování, za lepší domov, za lepší podmínky učení, za okamžiky štěstí...platíme.. A někteří platí, i když už jsou na dně.. *nesnáším-ten-zasranej-Osud-výraz* Pro jednou nemluvím o sobě, aby bylo jasno.. Jsem zvědavá, jestli tenhle rok přežijem.. Kdybychom alespoň umřeli spolu.. Ehm, uhodli jste - mám hrozně osamělou náladu.. Co už..
Vrátím se k tomu učení: No, jak jsme se stěhovali, chyběla jsem dva dny ve škole. Dva dny, chápete? A nabralo se mi toho tolik, že jsem myslela, že se zblázním.. Hned pondělí - tři písemky.. Zkuste se mezi stěhováním učit a pak si napište písemky, opravdu doporučuju.. Odpoledne jsem šla k babičce, která je po operaci kloubu a je o berlích, tudíž se nemůže ohýbat apod. Uklízela jsem jí a pomáhala.. Učení na další dny padlo - do půlnoci jsem dělala úkoly.. Úterý - byli jsme s taťkou ve městě vyřídit mě nový mobil a tarif a účet v bance. Pak jsem šla na tance - některé kousky mi hrozně jdou a jsem na sebe hrdá, jiné vůbec a dovedu se ztratit i v tom, co už umím.. Přijela jsem pozdě a na zkoušení ze zemáku se vykašlala. Středa ušla - do té doby než jsem přišla o půl čtvrté domů a do půl jedné se učila - na tři písemky ve čtvrtek a na dvě v pátek plus zkoušení ze zeměpisu, které se mi přesunulo. Ve čtvrtek jsem sotva přišla domů (už se stmívalo) a vyrazila jsem do šermu.. Učení v tramvaji mi moc nešlo.. Vrátila jsem se ještě později než z tanců a opět se do půl jedné učila.. Jeden by řekl, že s tím vším učením podle toho budou ty výsledky vypadat. Ráda bych to potvrdila. Vlkužel..
Každopádně, abych se dostala k pointě *rozpačitě přehlédne, co napsala, protože původně o tomhle vůbec nechtěla psát* - jak tu byla kamarádka, v noci začalo sněžit. A ráno bylo bílo. Nechtělo se mi ven, ale musela jsem ji vyprovodit. A když jsem pak už byla venku, dostala jsem náladu se toulat.. Přímo před našim domem je kluziště a skluzavka pro děti - improvizované hřiště. Říkala jsem si - škoda, že tu není houpačka - a je! našla jsem ji.. Je kousek za rohem, takže není vidět.. Krásná dřevěná na železném řetězu.. Klasicky jsou dvě.. Obtiskla jsem na jednu, pokrytou čepičkou sněhu, tlapku a s úsměvem se rozběhla po louce k lesu. Mluvila jsem s ním. "Volal jsi mě, tak přicházím." Začínala se ve mě rozlvat spokojenost - houpačky, louka, les.. A v lese potok.. A kolem potoku cesta.. A za potokem srny! Byly dvě.. Možná matka s mládětem.. Utekly až když jsem byla celkem kousek od nich.. Utekly do svahu a koukaly na mě. A já koukala na ně a brečela dojetím - pocta vidět divokou zvěř, i když srnám se u nás ani tak pořádně nedá říkat.. Ale v ten okamžik.. Šla jsem a hlavou mě znělo "...pod koruny stromů, domů, domů, domů..." Tak dlouho jsem nebyla v lese! Vzpomínala jsem kdy naposledy a s kým.. Skutečně, to bylo naposledy, kdy jsem byla v lese.. Zastesko se mi - ale ne tak bolestivě jako ráno.. Šla jsem dál a došlo mi, že tuhle cestu znám.. "Vracíme se, na místa, která znají naše srdce." Usmívala jsem se. Dojetím. Šla jsem kolem zahrádek - na druhé straně potoka byl les. "Však já se jednou dostanu k tobě na druhou stranu." Vlk se probudil. Po čase. Běžela jsem. Smála a se nahlas.. A byla šťastná, že mám tenhle okamžik jen pro sebe. Přesto jsem byla v pokušení zavolat Vlčici, která by moje nadšení ze sněhu sdílela. Nakonec jsem si to sobecky nechala pro sebe - ale rozhodla jsem se, že zas jednou napíšu sem. Šla jsem dál a pak uslyšela divný zvuk. Bylo to bečení ovcí nebo nějaká divá zvěř? Divé zvěře, se nebojím.. Pak jsem se lekla člověka (chlapa!). Od té doby, co jsem měla ten nepříjemný zážitek v "lese" u nás, tak jsem tam nešla.. Ten člověk byl v zahrádce a věřte nebo ne, byly tam ovce.. A ovčácký pes, co na mě štěkal a zaháněl mě od stáda.. Zvlčelá.. A dvě kočky-možná koťata - černá a mourovatá.. Bolestné vzpomínky.. Šla jsme dál a stále se usmívala.. V zatáčce mě koťata dohnala.. Chtěla se mazil a pošlapala mi kalhoty bahnem, co bylo všude po cestě. Ale já byla poctěna. Dokonce přišla i černá, která byla přesně podle očekávání plašší. Ukazovaly mi cestu. "Tohle jsou vaše místa, co?" Klády přes potok a krásná barva vody v zimě. A mí tišší společníci. Tady už někde bude most na druhou stranu. Už jsem ho viděla. A najednou mi hlavou znělo:" Našla jsi cestu na druhou stranu, je čas na návrat." Ne. Musela jsem si vynahradit ten týden. Koťata už mě nechala jít. Měla jsem vám ten most vyfotit, protože to nedokážu dobře popsat, ale..pokusím se.. Byl úzký, tak, že byste sotval dali dvě nohy vedle sebe. Kovový. A nebyl "plný". Byly to jakoby dvě kolejnice a mezi nimi tenké spojovací linky překřížené tak, že vytvářely za sebou několik písmen X. Vlastně se nedalo pořádně kam stoupnout.. Museli sjte se posunovat opatrně po krajích, protože stoupnout na to překřížení, uklouzla by vám noha a skončili byste v ledové vodě. Vzala jsem si nějaký klacek a s jeho pomocí jako s bidlem jsem se dostala na druhou stranu. "mosty na druhou stranu bývají nebezpěčné. Mohla sjem přeskočit, ale chtěla jsem si počkat na most a cestu. Přejít si ten nespolehlivý, vratký most.. Byl to krok - jinam. Konečně mě les přijal. A hlavou mi znělo: "Jakmile jednou opustíš civilizaci, není cesty zpět." a já tomu hlasu oponovala (jo, možná už mi hrabe :D): "Vždycky je cesty zpět. Nikdy není pozdě na návrat. Máme možnost volby." Cesta šla mírně nahoru a začala mi vybavovat další vzpomínky. A myšlenky.. A úvahy.. A možnosti.. Zahnala jsem je. Občas vítr zafoukal a shodil na mě sníh ze stromů - bylo to úžasné.. Pak jsem uslyšela hlasy.. Myslela jsem, že jsou to děti a chtěla jsem si zoufat, ale pak jsem uviděla koně. pak víc koní.. A pak mi došlo, že jezdípo jízdárně. Došla jsem až tam, kam jsem chtěla chodit jezdit. Úžasné. Cesta vedla buď dál nebo nahoru. Má volba byla jasná. Strmá cesta přes kořeny. Ale mě už bylo jedno, jestli spadnu. Tady byl sníh. Vylezla jsem nahoru a nezklamalo mě, že na ostatních kopcích bylo vidět město. bylo mi jedno, že nevím, kde jsem a ani moc nevím, kudy zpět.. Cesta šla dál a já bych šla taky, les mě zval. "Ještě dál!" ale já řekla "Je čas na návrat." Nebyl to ten bolestný návrat - návrat z domů do civilizace.. Ne, bylo to jako přejít doma z jednoho pokoje do druhého. Tohle všechno je "doma". Myslela jsem, že mi bude trvat déle, než si zvyknu, ale v ten okamžik jsem věděla, že sem patřím. Tohle je kousek mého "doma". Místa v našem srdci.. Otočila jsem se a s úsměvem a slzami dojetí jsem šla zpět. Běžela. A nebála jsem se, že se přizabiju. Sbíhala jsem z kopce, chytala se stromů a smála se jako cvok. pak sjem běžela cesou k mostu. Zpět jsem nešla po něm. Zpět jsem mohla přeskočit. A běžela jsem dál. Vím, že mi bahno stříkalo až na nohavice, ale prostě jsem ho přeskočila. A ucítila v tom ěnco povědomého. Nevím odkud, ale napadlo mě jen: "Bella". Viděla jsem koťata mizící na cestě předemnou - vrátily se domů. Cítila jsem vítr ve vlasech. Přímo přede mnou přelétly sýkorky, sojka křičela a znělo to jako "Vlk!". Napadlo mě, že sem můžu i chodit běhat. Kousek od louky jsem se zastavila a na kraj břehu potoka jsem "nakreslila" do sněhu vlčí tlapku. "Vrátím se. Ještě jsem ani nenašla svůj strom." Byl to slib - Vlku a lesu. Věděla jsem, že zaplatím za okamžiky štěstí. Na houpačku někdo postavil malého sněhuláčka...

Sladká sebevražda

21. listopadu 2010 v 19:04 | Bella |  MAP
Nedávno jsem napsala "Jsme zvrhlí romantici." Snažila jsme se význam toho zachytit povídkou. Snad se mi to povedlo. Když k tomu přidáte "Jsme tragédi." Máte z toho takovou hořko-sladkou věc s trochu zvrhlým podtextem - který tam nemusíte vidět a nechám to na vás :D každopádně pro jistotu upozorňuju, že jde o BL, ať mi to pak nevyčítáte. :P
Mimochodem, po dlouhé době jsem psala songfic. Vyhýbala jsem se tomu, protože jsem měla tendenci držet se striktně slov písničky. Snažila jsem se tentokrát, aby to tu povídku doplňovalo podobně, jako jsem to doplňovala básničkami. Ovšem psala jsem to u poslouchání té písničky, takže se tam některá slova promítla. A tím, že mi to běželo pořád dokola, to většinou nesedí s tím, který úryvek je zrovna u toho. Co už. Snad to zapůsobí tak jak má :)
Abych nenapínala - písnička je Tacho od Landy. A ukradla jsem jim i pár slov z traileru na film Tacho Dana a Miriam Landových. Poznáte je - je to jediná přímá řeč v tomhle :D Trochu jsem je upravila, aby to sedlo do kontextu - pro přiblížení - představte si je, že sedí ráno u snídaně. :)
Toť asi vše, co bych k tomu chtěla říct.. Dneska je nějaký plodný den.. Buď je to úplňkem nebo tím, že se mám učit, ehm :D
Mimochodem, Death note je nejvelkoúžasnolepější anime hned po Wolf's rain ^^
P.S.: Ten název neřešte.. :P
P.P.S.: Je to jedna velká metafora :D A nebo je to posetý metaforama.. (Vyberte si :D)

Kdysi jsem líbal Rema Lupina

21. listopadu 2010 v 16:55 | Bella |  MAP
Něco krátkého, temného, zoufalého.. Napsala jsem to včera a je to děsně depresivní - nemá to ani děj, není to pravděpodobně ani dokončené, ale mohla bych říct, že je to účel - muka bez začátku a konce.. Aneb Sirius Black v Azkabanu..

Drak

21. listopadu 2010 v 16:27 | Bella |  Drabble
Napsala jsem drabble. Trochu jsme se s Long hecovaly - dalo by se říct :D
Drabble je krátká povídka - má mít kolem sta slov.. Většinou se k jejímu napsání zadává pět slov (tuším). Měla jsem od Long 6 slov. A dovolila jsme si to trochu natáhnout - má to asi 130 slov - snad mě omluvíš :D Ano, vážení, to znamená, že mi můžete zadávat slova na drabble :D (Prvně alphabet meme, teď tohle, já jsem sebevrah, fakt.. :D)

slova: Landa, runa, tetování, Long, otázka, zájem

Kvůli tobě...2. část

16. listopadu 2010 v 14:57 | Bella
Tak slibovaná druhá část je tu :)

Kvůli tobě

15. listopadu 2010 v 21:27 | Bella |  Glosy
Daly jsme se s Jaen na glosování ^^ Tady máte takovou ochutnávku - druhou část přidám zítra :P

tyrkysová - já, fialová - Jaen


V...pro Long

14. listopadu 2010 v 17:39 | Bella
Díky Long za přebrání iniciativy :) Zrovna mi to sedlo, takže je to rychle ;) Snad to není moc pesimistické - mám nějakou divnou náladu..

Třikrát jsem tě miloval

14. listopadu 2010 v 14:13 | Bella |  MAP
Uhm.. :D Začátek je nechutně "romantický".. Prostředek hodný přátel a konec.. Konec je roven konce s trpkým úsměvem na rtech.. Zas je to trochu jiné - ale je to Removo.. Enjoy :)

Alphabet meme

14. listopadu 2010 v 13:27 | Bella
Mám sebedestruktivní sklony, fakt :D

Rozhodla jsem se, že zkusím zavést Alphabet meme.. Kdo neví, co to je, tak se můžete mrknout např. tady ;) Funguje to na principu asociací - zadáte písmeno a já na něj napíšu deset slov a něco k tomu (asociace). Doufám, že se to ujme ^^ Jen nezadávejte prosím písmena jako W, X, Y atd. :D


článek-trochu-mimo-prosím-ignorujte

14. listopadu 2010 v 12:30 | Bella |  Deník
Ňuf,

jak dlouho jsem nepsala do deníku? Uhhhhm.. Ztrácím přehled.. *odkašle si* Dobře, to ignorujte.. Ehm, co jsem to chtěla? Jo.. *cítí-se-trochu-vypatlaná* Deník..
Když už jsme u toho zapomínání - teprve dneska jsem zapsala ohledně podzimek.. Něco jsme napsala už dřív, ale.. co už.. A stejně si to nepamatuju! Respektive - nevím, co bylo kdy.. Jsou to jen pocity.. Včera mi došlo, že jsem se z podzimek ještě neprobrala.. Ráno hned jak jsme vstala, tak jsem uklízela.. Ehm.. Jo, uklízím, když nemám pořádek v sobě.. Ale ještě si nečtu archiv Vlčic a nedívám se na House, je to v cajku.. Že jsem četla svůj starý blog, nekomentuju.. *povzdech*
Něco jsem chtěla.. Navázat, správně.. Dva týdny jsem se těšila na sraz.. Měla bych být šťastná, že byl alespoň ty dvě a půl hodiny, původně měl být jen jednu.. Ale nějak mě to sebralo, ehm.. Někteří ví.. (Omlouvám se..) Totiž, když se ovládáte ještě ten den, abyste nezneužívali spolužačku k uspokojení potřeby fyzického kontaktu a pak než se stačíte probrat a zjistit, že jste se viděli s Vlkem, tak je to pryč.. Ne, nebudu to rozvádět.. Um.. Pak na mě dolehly aj podzimky a vůbec všechno, takže.. Opět se někteří stali obětmi výbuchu mých emocí.. I když.. Alespoň jsem ze sebe dostal to, co jsem chtěla říct.. A nelituju - pokud to k něčemu bude.. Taky mi došlo, co je skutečně důležitý.. Tak nějak mám dojem, že Havran uletěl.. Jsme tu zas s Vlkem.. Čert vem vztahy.. Přátelství je milionkrát lepší.. A - lituju, ale musím to říct - zas mám vztek na všechny chlapy.. Probouzí se ve mě hrozně lítostné pocity k Vlkům.. Jsme všichni takoví tragédi.. Ach jo.. Můžem jen čekat, že "bude líp" - jednou.. Přece "věříme v lepší svět".. *povzdech* Měla bych vyprat Vlka, vypadá děsně.. A taky bych měla používat neurotika - alespoň bych v noci spala.. Uhm.. V sobotu jsme byli na steaku - dala jsem si pěkně krvavý ^^ Byla jsme v pokušení dát si tatarák (nostalgie..) Ale neměli.. Odpoledne na mě padl strach - starost o ostatní.. Ale děsně intenzivní.. Doufám, že je všechno v pohodě.. Držel se mě až do té doby než jsem usla.. Ono pouštět si na spaní Halloween asi taky není zrovna ideální.. Chtěla bych udělat strašně moc věcí.. A připadám si zas nějak mimo - jako pocit "žiju-asi-v-úplně-jiném-vesmíru".. Všechno jde mimo mě - myslím "normální" svět.. A já se babrám v tom svém.. Děsivé, ale připadám si jak minulý rok touhle dobou.. Ne, líp, líp! Znám svoje priority.. A budu tu - vždycky.. I když se vzdám části svého snu - když je to pro dobro nejdražších, tak mě to tak netrápí :) Alespoň doufám.. U některých nikdy nevíte, co chcou.. Ale oni to možná neví ani sami.. Mám protichodné pocity.. Áááhhhm.. Neřešme to ^^' Heheheh.. Ve středu se stěhujem.. Uhm.. Nakonec se asi těším - konečně odsuď vypadnu.. Alespoň jsem teď u břízky skoro každý den.. Jen bych byla radši kdybych k ní mohla přijít s něčím pozitivním.. Né, nejsem v depresi, tohle je ještě optimistické! ^^ Mohlo by být hůř, fakt.. Přejde to - někdy..
Uhm..

EDIT: Skončila jsem u čtení archivu Vlčic.. no comment.. (Sbohem chemie!) Byli jsme u babičky - je o berlích po operaci kloubu.. Divná nálada - je mi zle.. Probírali jsme, kdo si co udělal, jaký jsou lidi svině, silný filmy... Taťku dojal dárek od jeho bratra - to já neumím - vybrat tak správně dárek.. Jsem špatná kamarádka.. Každou chvíli narážky - cítím se provinile.. A je mi všechno líto.. Jsem i špatná dcera.. V životě neexistujou výhry.. Mám vážně divnou náladu.. A strach!

EDIT 2: Strach se ukázal jako opodstatněná zlá předtucha.. Život mi zas jednou učinil tvrdou lekci, aby mě ukázal, jak to chodí.. Nemůžu se zbavit dojmu, že Osud je strašlivě zlomyslnej.. Ale, že jsme prokletí už víme dlouho - tak co chceme..?

Pac

Breathe me

13. listopadu 2010 v 18:32 | Bella |  Jiných
Ten text je prostě skvělý...


Pomoc, udělala jsem to zase
Byla jsem tu už tolikrát
Znovu jsem si ublížila
A nejhorší na tom je, že si za to můžu sama

Buď můj kamarád
Podrž mě, zahal mě
Odkryj mě
Jsem malá
a v nouzi
Zahřej mě
a dýchej za mě

Ou, znovu jsem ztratila sama sebe
Ztratila jsem sama sebe a už nemůžu být nalezena
Ano, myslím, že se můžu rozbít
Zase jsem ztratila sama sebe a necítím se bezpečně



Kousek dekadence

8. listopadu 2010 v 16:52 | Bella |  Zavytí do tmy
Hledala jsem něco ve smazaných článcích na starém blogu a tohle mě tak nějak zaujalo :D Kousek anglického dekadentního výlevu, ale dokonce to má i slušné rýmy :) Hrozně mi to připomnělo Rimbauda :D

To druhé jsem napsala dnes - ne neptejte se mě, jak mě to napadlo :D Taky dekadence jak blázen :)

Dear "I-don't-care-what-you-say"...

7. listopadu 2010 v 19:11 | Bella |  WAR
Přidávám další. Ano, je to znovu Havran - úmyslně. Je trochu jiný, než ty předchozí - koneckonců - ty jsme psala všechny v jeden den a poránu. Vlk je tu vylíčen trochu v jiném světle a Havran začíná být zoufalý.. Nároky na úpravy vyhrazeny :D

Dear "I-don't-care-what-you-say",

Pieces

7. listopadu 2010 v 16:22 | Bella |  Deník
Ňuf,

říkala jsem si, že sem zas pro změnu napíšu. Měla bych se učit, ale asi si počkám do pěti :D Konečně jsem se odpoutala od koukání na House. Respektive nedívala jsem se na něj od podzimek, což je pozitivní - nejsem v depresi. :) Místo toho každý den procházím videa, objevuju nové písničky, čtu si.. Myslím, že jsem konečně dosáhla nadhledu - věci většinou vypadají horší než jsou. Prostě se s tím neštvu, ono se to nějak zařídí a bude to v cajku. Fakt to ušetří plno stresu :D A po včerejšku jsem spokojená - snad to i vydrží :) Konečně jsem začala zapisovat do deníku, takže se asi začínám probouzet z minulosti. Pro změnu se dívám do budoucnosti :D Ne, příliš vzdálené ovšem.. Myslela jsem, že víkend bude nesnesitelný kvůli školy, ale jediné, co musím udělat, je naučit se biologii, matiku píšem v úterý, takže si dneska udělám pár cvičení, práce do ZSV už mám půlku, je to na čtvrtek, takže to nebudu hrotit, slovíčka do ájiny se učím vždycky až ve škole a čeština se dá taky napsat na koleni před hodinou.. Jo, cajk.. Někdy mám dojem, že hledám kde a jak si ještě můžu ten život ulehčit, uhm.. Mimochodem, ze studie o snech na tu práci do ZSV mám zajímavý poznatek - učte se večer před spaním - spánkem se to všechno uloží a zapamatujete si toho mnohem víc. Testovala jsem to na sobě - funguje to :D Neodolám nepodělit se s vámi o jednu písničku a jednu povídku - je z angličtiny, přeložená Lejdynou. Sice je o Removi a Siriovi, ale nebojte - je nezávadná, leda budete potřebovat balíček kapesníčků.. Vážně mě to rozsekalo - je to..silné - hodně.. Všechny ty pocity a ještě ten způsob vyprávění, co vás identifikuje s Remem, takže to všechno prožíváte jako on. Říkala jsem si jen: "Vlku ne, tohle bych vážně nechtěla zažít... To je strašné... Nakonec mu asi bylo líp, že umřel..." Uhm.. Kdyžtak to nečtěte :D -> Zvuk ozvěny A písnička -> Red: Pieces

Colour meme

5. listopadu 2010 v 16:18 | Bella |  Deník
Opět něco, co fakt není řetězák :D A opět ukradeno u Bran :P Psala jsem to včera večer - abyste rozuměli..

Z mobilu

5. listopadu 2010 v 16:14 | Bella |  Zavytí do tmy
Letěl havran..

Nejkrásnější(?) vzpomínka

5. listopadu 2010 v 16:10 | Bella |  MAP
Tak zase píšu.. I když tohle nepovažuju za moc kvalitní.. Myslím, že se na tom podepslao to, že první část jsem napsala před nějakou dobou a zbytek psala teď. Zalíbilo se mi doplňování textu verši ^^ Co se týče stavby - je to celé jakože Remova vzpomínka. Je vpodstatě špatná, ale končí dobře. Na druhou stranu, když si vezmete, co následovalo pak, možná že ho o to víc bolí.. Úplně poslední odstavec (hřebíček) je "přítomnost".. Snad to oceníte :)


"Siriusi! Přestaň konečně trucovat a vylez."

Mimo

2. listopadu 2010 v 14:42 | Bella |  Deník
Ňuf,

pro ty, co neví - byla jsem mimo.. A ještě dlouho budu - myšlenkama.. Takže nečekejte příspěvky.. Měla jsem se skvěle fakt, až na některé slabé chvilky :) Užívejte podzimu, ještě nám prý vydrží..

Pac