Je to divný, neptejte se.. Jen deprese a výměna názorů.. Je to v Chroptící chýši..
...
"Pan Náměsíčník si možná uvědomí, že jsem to byl já, kdo ho tenkrát z té kaše vytáhnul!"
"Pan Tichošlápek, je zjevně přesvědčen o své vlastní výjmečnosti, která zastiňuje nás všechny ostatní!"
"Pan Náměsíčník totiž věčně potřebuje, aby mu nikdo nezavazel!"
"Dost možná! A kdyby si pak Tichošlápek uvědomil, co je pro něj dobré, vůbec bychom tu nemuseli být!"
"Á, pan Náměsíčník má jako obvykle briskní argumenty!"
"Možná by měl s panem Tichošlápkem konečně vyrazit dveře!"
"Což neudělá, protože je to zbabělec!"
*skutečně to udělá*
"Tohle jsem měl udělat už dávno.." *prudce oddechuje*
Siriův ublížený obličej na něj vzhlíží z podlahy.
"To nemyslíš vážně.." *zašeptá*
Removi se pomalu do očí hrnou slzy. Snaží se je zuřivým mrkáním zahnat. Klesne na kolena vedle Siriuse.
"Proč mi tohle děláš, Tichošlápku? Proč mě jen ty vždycky dovedeš tak rozhodit..?"
Sirius se opatrně zvedne na jedné ruce a druhou mu setře slzy.
"Nejspíš proto, že jsem Black..."
"A já vlkodlak," oponuje Moony.
"A nebo je to tím, že mě miluješ," ušklíbne se samolibě.
"Některý věty, by měli bejt zakázaný.."
"A my bysme měli být dospělejší.." *povzdechne si* "Přestaň být pořád tak vážnej Moony.. Já vím, co chceš, jen ty si to nechceš připustit."
"Zase mi dáváš kázání?" *zavrčí*
"Život není jen o povinnosti, příteli.."
"Á pan Tichošlápek se snaží bejt chytrej?"
"Dostaneš se jen tam, kde jsme byli.. Moony, musíš si uvědomit-"
"Nic nemusím!" *shodí Siriovu ruku ze svého ramene*
"Myslel jsem, že se tím celej život řídíš.." *povytáhne se do sedu*
Mlčí a odvrátí se.
"Myslím, že se zbytečně snažíš řídit svůj život. Je to jen vlak, co se řítí příliš rychle. Jede kolem tebe. Stačí naskočit a počkat, kam tě vezme.."
"Třeba nikam naskočit nechci.."
"Jo, radši budeš osamělej poutník, libující si ve svý ztracenosti.."
Mračí se.
"Moony, já-"
"Siriusi.." přeruší ho.
"Co?"
"Sklapni.." umlčí ho polibkem
"Pan Tichošlápek, je zjevně přesvědčen o své vlastní výjmečnosti, která zastiňuje nás všechny ostatní!"
"Pan Náměsíčník totiž věčně potřebuje, aby mu nikdo nezavazel!"
"Dost možná! A kdyby si pak Tichošlápek uvědomil, co je pro něj dobré, vůbec bychom tu nemuseli být!"
"Á, pan Náměsíčník má jako obvykle briskní argumenty!"
"Možná by měl s panem Tichošlápkem konečně vyrazit dveře!"
"Což neudělá, protože je to zbabělec!"
*skutečně to udělá*
"Tohle jsem měl udělat už dávno.." *prudce oddechuje*
Siriův ublížený obličej na něj vzhlíží z podlahy.
"To nemyslíš vážně.." *zašeptá*
Removi se pomalu do očí hrnou slzy. Snaží se je zuřivým mrkáním zahnat. Klesne na kolena vedle Siriuse.
"Proč mi tohle děláš, Tichošlápku? Proč mě jen ty vždycky dovedeš tak rozhodit..?"
Sirius se opatrně zvedne na jedné ruce a druhou mu setře slzy.
"Nejspíš proto, že jsem Black..."
"A já vlkodlak," oponuje Moony.
"A nebo je to tím, že mě miluješ," ušklíbne se samolibě.
"Některý věty, by měli bejt zakázaný.."
"A my bysme měli být dospělejší.." *povzdechne si* "Přestaň být pořád tak vážnej Moony.. Já vím, co chceš, jen ty si to nechceš připustit."
"Zase mi dáváš kázání?" *zavrčí*
"Život není jen o povinnosti, příteli.."
"Á pan Tichošlápek se snaží bejt chytrej?"
"Dostaneš se jen tam, kde jsme byli.. Moony, musíš si uvědomit-"
"Nic nemusím!" *shodí Siriovu ruku ze svého ramene*
"Myslel jsem, že se tím celej život řídíš.." *povytáhne se do sedu*
Mlčí a odvrátí se.
"Myslím, že se zbytečně snažíš řídit svůj život. Je to jen vlak, co se řítí příliš rychle. Jede kolem tebe. Stačí naskočit a počkat, kam tě vezme.."
"Třeba nikam naskočit nechci.."
"Jo, radši budeš osamělej poutník, libující si ve svý ztracenosti.."
Mračí se.
"Moony, já-"
"Siriusi.." přeruší ho.
"Co?"
"Sklapni.." umlčí ho polibkem

"Některý věty, by měli bejt zakázaný.."