Postavy: Hádejte :)
/A stále platí, že v tom můžete vidět kohokoliv, ačkoliv jsem to psala konkrétně :)/
Něco melancholického a smutného a podzimního a opuštěného.. Vlk a Měsíc.
Měsíc mě našel
u jeho dveří
- schouleného
Lidi mě litovali
Já lítost nechtěl,
já chtěl jeho!
...
A Měsíc mě zase našel
u jeho dveří
jak stočený v klubku
tiše tam ležím
z největší nouze
počítám vzlyky
když jeho pohled
se tak náhle stal plytkým
U jeho dveří
Měsíc našel mě znova
z tíhy zouflaství
jsem proklínal slova
zavřel je do klece
a zajistil zámek
a já pak z vděčnosti
předstíral spánek
A zas mě tam našel
u dveří ležet
já zlámal si tlapky
a už nemohl běžet
svázal si čumák
abych nemohl kňučet
a nechal člověka
v sobě tiše ječet
Stále mě u dveří
nachází Měsíc
jsem špinavej, hubenej
- vždyť vůbec nic nejím
polykám vlastní krev
jak koušu si dásně
a pohled Měsíce
dopadá na mě
Omluvně šklebím se,
když mě zas našel
Co kdyby nebál ses
a prostě vešel?
Nechci se vloupat
jak nějakej zloděj
Jednou příjde otevřít
oni ke dveřím (čas od času) choděj...

To je.. úžasné :) Moc se mi to líbí.. Hloubka.
Měsíc mě našel
u jeho dveří
- schouleného
---
a já pak z vděčnosti
předstíral spánek
---
já zlámal si tlapky
a už nemohl běžet
svázal si čumák
abych nemohl kňučet
A samozřejmě ten konec..
Třeba.. Třeba jednou otevřou - snad ho do té doby měsíční světlo udrží při životě..