To nic, fakt je mi dobře..
Vypiju svou číši jedu až do dna
ó, jak to krásně bodá, jak sténám!
Svět se mlží, oko pohasíná
lampa praskla, tma mě obepíná
V noci ses třásla zoufalstvím a dusila bezhlesými vzlyky. Ráno jsi se probudila se slzami v očích. Kde se tam vzaly? Byl to sen? Sny přece tvoří podvědomí. Ptáš se mě, co se děje. Ale ty to víš. A ty sny jsou moje vina, to víš taky. Ne, moje uklidńující srst tu není, možná ti pomůžou křídla havraní. Nemohla jsi vstát. Spoustu hodin jsi ležela stočená do klubíčka s otevřenýma očima. Psychická bolest byla tak velká, že jsi měla nutkání rozedrat si kůži nehty. Ale byla jsi nehybná. Vyděšená s vytřeštěnýma očima. Donutili tě vstát. Sedíš a svírá tě zoufalství. Nebo strach? Jako kleště. Jako síť obepínající tě stále víc. Dusí tě. Nemůžeš popadnout dech. Kdybys nepřišla o hlas, vím, že bys ječela. Ale ty jen sedíš a třeseš se. Na kraji postele se houpeš dopředu a dozadu jako blázen. Přišla jsi o rozum? Ne, to ne.. Tak co se to děje?
"Bortí se tvá dokonalá fasáda, holka," zasmál se posměšně Havran.
You spin my head right round, right round
When you go down, when you go down down
When you go down, when you go down down
