close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Padání

1. září 2010 v 12:14 | Bella |  Výkřiky ze stínů
Včera jsem psala. Psala a psala a psala. Vzniklo cosi podivného, co nejspíš pro pořádek nazvu pásmo. Je to shluk asociací, mnoho témat jedno přes druhé. Kdybyste se tam našli, tak je to čistá náhoda, neberte si to osobně - zvlášť, když se další řádek už může týkat něčeho úplně jiného. Je to strašně dlouhé. Je tam..všechno..


Jsem příliš nesvatá
hořím
plamenem mého ducha
Zrcadlo
- svůj odraz
"Kdo jsi?"
"Svůj strach."
Co vidím
je krev
- ve tvých očích
Krvácíme!
- nahý pocit
Proč mi nebe nepatří?
Popřel jsi jich
už tolik
Lkavý výkřik
bolestných nocí
Přátelé? - možná kdysi
Stává se
Možná
- nechtěl jsi?
Tak proč jsi ubližoval?
- dál
Je pozdě
- pro nás
pro vás pro oba
míjíme se
- ty a já
(vy dva)
jiné reality
hvězdy jsou ti skryty
otče, neznáš mě
"Kdo jsi?"
"Šelma."
Prosíme
Jsi zbytečnej
soucit
Vlku?
Prohrávám
boj o dech
.
.
.
Znám tě!
- jsi ta bestie
V krvi, bratře
podáme si ruku
Život tepe
- v ráně
buďme rádi
za ně
Není světa
bez bolesti
(bez ní neoceníš štěstí)
Všichni vzájemně
se bolíme
- bestie pokryté ostny
Vážně?
Věděli bychom bez ostatních,
kdo jsme?
Nač se trápit
Jsi to ty
Pojď, koukni se
- tvé slzy na míse
Hroutí se stěny
tvého sebeovládání
K čemu vlastně jsou?
- vězení duše
Zapomenutý slova
válka v nás
síla přesvědčení
řešením není
umírání
.
.
.
Vrací se
kousek minulosti
střípky na cestě
- rozsypaný štěstí
Stalo se
Svůj odraz
- nemusím se bát
"Víš kdo jsi?"
"Jsem vrah i kat."
Prokletí
- usínáme v objetí
Nemůžeme být obojím
- být tvé světlo i tvůj stín
"Buď mi vším!"
"Jsem.."
- příliš unesen
Okovy!
padly do vody
Neslibujem
"Zlato..?"
Zatím plujem
voda zapomene
Zebou mě nohy!
Je tu čaj..
Neroztop se!
vsakuje mě
druhá realita
Ještě dýchám
- divoká
Nechci být tím,
kdo bere
- nechci ti brát
ani sebe
Příteli?
Jsem tvůj pes
půjdu ve tvých stopách
Chytni!
Dopad..
Zase ty střepy..
Máme vůbec lepidlo?
Rozsypané střepy řežou
Krev!
Tvé starostlivé oči
Dívej se před sebe!
Věř mi - jsem tady
přímo za tvými zády
Neohlížej se,
znáš mě přece
(pochybnost utopíme v řece)
Bestie?
Mlha nás zabije..
.
.
.
Vrací se
- odprosit
Odešli jsme v bouři
Bude líp?
Vysvitlo slunce
(spálí tradici
- na hranici
jak čarodějnici)
Soustřeď se
otevři kapky
Smíření?
pochopení
- není
Příliš utopená
- nenech mě klesnout!
Jantar..
Probleskujem
paprsky jsou zoufalý
Riskuješ!
Já vím
.
.
.
Nepatříme sem
- oni jsou kousek
našeho "ano"
Zabil jsem už tolik nebí
Jsi jen malej kluk
co nic neví
Vyrostem!
Ale malý děcka nemaj sklo v očích..
Rodiny by měly držet pohromadě..
Přežijem
- od snu ke snu
s rozedřenými krky
- utahujem smyčku
Tak ji přetni!
Netrefím se
- třesou se mi ruce
Jsem tady
- buď chvíli ten sobecký
Opři se,
příteli
Odtažitý pohled
- za okny
Zraněný
Objetí už nehojí
Ta velká černá tma
za tvými úsměvy
Prokletí
- stateční
Já jsem zbabělec..
Pohlédni mi do tváře
- známe se
Neboj se
Stává se
V smrti se točíme
rozlité víno
- upito
A co sebeovládání?
Vadí to?
Další na ní
.
.
.
Krysy vylezly
Pryč s nima!
Píšťala zaznívá
Ten tvůj zpěv
- z ozvěny
uvnitř mě
Vzájemně rezonujem
Vím,
bude dobře
Věř mi,
příteli
Neslibuj!
- zakázaný
to slovo
Přátelé se hádají
- a co my?
Potřebuješ čistou hlavu
- na popravu?
Když nevěříš sobě,
věř alespoň mě
(společně to zvládneme)
Příteli,
svou smrt si v sobě
nosíme
Nevěřím to ani sobě
Vlku, jdeme dobře?

Cestou na vrchol se hodně padá..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Long Long | 1. září 2010 v 17:09 | Reagovat

Uch.. Bylo toho hodně.. A bylo to silné.. Něco jsem poznala.. Něco si zkusila domyslet.. Nevím, nač reagovat dřív, ale zkusím to:
"Život tepe
- v ráně
buďme rádi
za ně
Není světa
bez bolesti
(bez ní neoceníš štěstí)"

- Vlastně nevím, co k tomu dodat.. Je to dokonalé.. Pravdivé..

"Všichni vzájemně
se bolíme"

... Vzpomínka, lítost, přikývnutí..

"Prokletí
- usínáme v objetí"

Kolik ještě století - než samota odletí? Chtěla bych tak usínat..

"Nechci být tím,
kdo bere
- nechci ti brát
ani sebe"

Jeden si nevybere..

"Přežijem
- od snu ke snu"

Žít a nebo snít.. Co zbývá - přežít pro sny.. Jedna krátká věta a tak přetékající - vším..

Ale až se na něj vysápe - pak zbývá jen se tomu smát..

Jdeme dobře?

2 Sense Sense | 1. září 2010 v 17:34 | Reagovat

Zapůsobilo to...hrozně moc.

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 2. září 2010 v 15:56 | Reagovat

Nádhera... Opravdu... Co jsem mohla dodat už bylo dodáno. Snad jen k tomuto:

Příliš utopená
- nenech mě klesnout!

To je fakt, tolik myšlenek spojených v těch pěti slovech, která mě asi zaujala nejvíc a pak tyhle:

Vážně?
Věděli bychom bez ostatních,
kdo jsme?

Ne, já bych to nevěděla... To ostatní způsobila, že jsem jiná než oni... Jenom než oni... Sama pro sebe... Ten konec byl také úžasný:

Příteli,
svou smrt si v sobě
nosíme
Nevěřím to ani sobě
Vlku, jdeme dobře?

Svou smrt si nosíme v sobě... Jak zajímavá myšlenka... A poslední tři řádky byly naprosto nejlepší. City... Co všechno se dá vykouzlit na pouhém papíru... Kterým slovem jsem začala tím končím. Život jako smrt. Konec jako začátek. Nádhera...

4 Bella Bella | 2. září 2010 v 16:45 | Reagovat

Obdivuju, že jste měli trpělivost to číst a že jste v té hromadě pocitů našli ěnco, co vás zaujalo, moc děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama