Vidím je i v tomhle. Posedlost? Je v tom dost ze mě. Uvidíme.
Hoříme v plamenech
vlastního odevzdání
sevřeni možností
promarnit věky
rozbouřen proud
pradávné řeky
zaslepen spodinou
družného času
odraná zašlost
nudného spisu
v dáli rozpouští
znamení
- v smrti sevření
***
Se smutkem ve tváři
mícháš pivo s medovinou
ve výkřiku tmy
hvězdy hynou
Osud se tím netají
- pod jeho ranami
vlci zmírají
***
Ukaž mi jediný důvod,
proč by to mělo být špatně
očisti své vzpomínky
- na mě
nech můj oheň překonat
odtažitost tvých očí
Neboj se, slzy nezemřou
zítřky jsou stále před tebou
Prosím..
Tak stále dýchám
ještě čekám, až mě svět
přestane nesnášet
zavírám oči
a skrývám se
- bláhově doufám,
že to pomůže
Nemůžu ti dát,
co nemám
- cit
Běž žebrat jinam!
Psa vyprovodí boty
dvěře zavřeny
- z neochoty
smutně kňučí
u dveří strádá,
ale svému pánu
hlídá záda

Druhá "část" se mi zdá nejhezčí.. I nejsmutnější.. Ale - hvězdy přece neumírají.. A společně - Osudu ještě ukážeme!
A to poslední..
"smutně kňučí
u dveří strádá,
ale svému pánu
hlídá záda"
Ano.. Takoví už psi jsou.. Oddanost? Nebo spíš láska? Kdo ví.. Psí srdce je velké - a upřímné..