Po delší době další díl - pokud si nepamatujete, co bylo posledně, nebo jste nečetli, tak nevadí - tento díl je jen o příbězích. Ale pro osvěžení paměti - v minulých dílech se naše malá smečka dostala na poradu ve středu Lesa u jejich posvátného Stromu - jsou tu Zvířata ze všech koutů světa. Objevil se Duch Lesa a Sense byla proměněna pomocí Prachu ve Vlčici. Naposledy se učila zvykat si na nové tělo a nový život.
12. kapitola - Legendy
Byla noc.. Luna stála nad stromy a dávala tvář jednotě. Z koruny Stromu se sypal Prach. Byl čas na příběhy...
Vypráví se...legenda...o Ráji...
Bylo to kdysi dávno. V dobách, kdy Zvířata ještě byla jednotná. Všichni žili pohromadě v pokoji a míru v Zahradě. V Ráji.
Uprostřed Zahrady rostl Strom a ve čtyřech rozích stáli Vlci. Na jihu, severu, západu a východu. A pěli svou píseň. Díky ní Strom stále rostl a jeho koruna zakrývala celou Zahradu.
Brána z Měsíčního prachu byla zavřená a nikdo nemohl dovnitř ani ven, ale všichni s tím byli spokojení.
Vypráví se však, že jednoho dne se někomu povedlo Bránu otevřít a do Zahrady vstoupit. Nebyl Zvířetem a nikdo ho neznal. Donesl s sebou do Zahrady jen zlo a zkázu. Tvrdil, že ho píseň Vlků rozčiluje a jednoho z nich proklál svým mečem. V Zahradě se však neumírá a proto ten vlk znovu povstal. Jeho bílá barva se změnila v černou a jeho mysl se také zatemnila. Rovnováha byla narušena a moc Stromu upadla.
Zvířata mohla ven ze Zahrady, ale zjistila, že za Bránou je jen nekonečná voda. Ptali se toho vetřelce, jak se sem dostal, a ten jim tvrdil, že když mu budou přísahat poslušnost, dostane je odsud. Někteří to udělali. On si je však zotročil a museli poslouchat jeho rozkazy. Někteří ho neposlechli, ty však dostihl a zotročil si je násilím. A některým se povedlo uniknout. Píseň Vlků je změnila v prach a tak propluli mezi Vetřelcovými lačnými prsty. A přišli sem.
Ze Zahrady se stalo temné místo. Vetřelec všechny proklel, takže se tam po smrti museli vrátit a sloužit mu. A zotročené duše mučily další příchozí. Časem už jich bylo tolik, že je nechal být. A oni věčně bloudily a pronásledovaly je výčitky a strachy a vzpomínky.. Vetřelcovy kreatury jim šeptaly do uší a oni nemohli ani spát. A nevěděli, zda sní čí bdí. Nemohli zavřít oči. Nemohli se ani probudit.
A těch málo, co se stalo prachem a unikli, aby se dostali sem, si nesli v srdci vzpomínku. Děsivou neurčitou představu, která je naučila bát se smrti. A když někdo umíral, všichni ho litovali a oplakávali. Tak skončil Ráj - krásná zahrada, země Vlků..
Ale k tomu se váže další pověst:
Vykládá se o takových, co se do Zahrady dostali, aniž by byli mrtví. Byli to lidé. Lidé, do kterých vstoupily duše Zvířat. Zvířata totiž věděla, že moci Vetřelce - člověka nemůžou oponovat. Stále míň se jich vracelo a ona pomalu vymírala. Ti, co se jim povedlo utéct, vyhledali jiné země a usadili se v duších lidí. A vedli "své" lidi za práh života, za práh smrti, na práh Ráje. Na jeho předměstí.
Zde zjistili, že přes to nekonečné moře, co obklopuje Zahradu, vozí duše Převozník. Zaplatili mu a on je mohl dostat na druhý břeh. Ale nemohl s sebou vzít Zvířata. Lidé si už na ně ovšem zvykli a nechtěli se jich vzdát. Ale museli.
Bylo to, jakoby jim vyrvali srdce. Zvířata získala volnost. Ale stále byli spojeni. Zvířata se stala Prachem a unikla do jiných světů, kde mohla pobývat, nespatřena, a získávat informace. Lidé se zatím dostali do Zahrady. Říká se, že se jim povedlo přemoci Smrt - tak se totiž Vetřelci začalo říkat. Nikdo přesně neví, jak to udělali. Všichni mluví o nějaké zbrani.
Stále tu ovšem byly zotročené duše. I když byl Vetřelec poražen, jeho nezničitelný duch vládl nad myslí zotročených duší. Ale byly volné. Náhle byly volné a byly zmatené. Některým se povedlo uniknout. A zanesli zlo i do dalších světů, obsadily i další srdce. Některé zůstaly a vrhly se na původce toho všeho - chlapce a dívku. Ale nedokázali jim ublížit. A tak je ti dva přesvědčili, ať nemučí příchozí duše, ať mlčí a poslouchají. Ony však žádaly, ať mají právo je mučit, když jim někdo nebude mít, co říct. Dohodli se. Pak chlapec a dívka šli na druhou stranu Ráje a otevřeli další bránu - ta vedla zpět do světa. A duše, které prošly Zahradou, vystoupily Branou a změnili se v Prach
A chlapec a dívka hlásali, aby každý žil tak, aby něco prožil, aby měl příběh, který by mohl vyprávět zotročeným duším. Stejně však někteří byli příliš zbabělí a nevyšli Bránou ven a raději zůstali ve zdech Zahrady. Věčně bloudili. Chlapec a dívka pak také odešli a spojili se se svými Zvířaty a ti pro ně měli mnoho příběhů a vědomostí z jiných světů. V noci jim je vkládali do snů.
Co se stalo s Vlky, říkáš? Také odešli. A protože byli téměř božstvy, říká se, že jejich potomci měli schopnost měnit hmotu. Bylo to, jakoby nikdy neměli hmotné tělo. Jakoby stále byli jen Prachem. Dokázali na sebe vzít podobu lidí, aby se dostali i do jiných světů a poznali je. Chtěli najít svět, z něhož přišel Vetřelec a vyvarovat se další takové pohromě.
Ovšem světlo Luny vždy ukázalo jejich pravou tvář. Luna je jen jedna, víš? Všude. A oni se museli zastavit a zpívat. Kromě toho jednoho, jehož srdce bylo otráveno, a jeho potomků. Také mohl využívat té schopnosti se měnit, ale Luna od něj odvrátila svou tvář, proto získal výhodu se svůj prospěch - Luna ho neměnila. A ačkoli třeba toužil, aby její světlo prorazilo jeho temnotu, ona na jeho volání neodpovídala.
Byli prokleti. A začalo se jim říkat démoni.
Lidé samozřejmě nikdy nic z toho nepochopili a pokroutili to všechno dohromady, ale to už je zase jiný příběh a ten si povíme někdy jindy.
Ovšem povídá se i o takových, kteří dokázali Vidět. Dokázali spatřit pravou podobu Vlka a dokázali spatřit Zvířata, když se potulovala po jiných světech, ale možná jsou to vážně jen povídačky..
Jak vznikl Prach? Ó, to nikdo neví. Říká se, že se sypal z Luny do koruny Stromu ve středu Zahrady. Luna totiž stála uprostřed nebe nad všemi světy. A že při vstupu Vetřelce do Zahrady se Zvířata schovala v dutině stromu a nějak se stalo, že se proud Prachu obrátil, oni prošli okem Luny a odtud se dostali do jiných světů. A právě ti, jejichž mysl byla zatemněna, nechali na Luně stopy a ona se na ně teď zlobí - proto nechce vyslechnout jejich volání.
Někteří se ale za Lunou stále ženou. Stala se symbolem Ráje. A Ráj se pro ně stal symbolem něčeho zidealizovaného. Nechápou, že Rájem-Zahradou musí jen projít. Že pravý Ráj je na Zemi - v jejich světě. Na začátku - v jeho dokonalosti. A ten začátek příjde až na jeho konci..
Někteří ho spatří ve snu - lidé díky svým Zvířatům. Myslí si, že je dokonalý, že je věčný. Ano, je. Ale skutečná cesta vede skrz něj.. V podstatě nám není dost. A to je dobře.. Musíme se hnát dál a sbírat další příběhy..

Náááádhera !!!!! Bellí, až budeš na icq, tak tě budu muset o něco poprosit :'( Potřebuju vysvětlit rozcestníky