close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Leave me here, or lead me far away

3. května 2010 v 16:11 | Bella |  Výkřiky ze stínů
*odkládá další posmrkaný kapesník*

Vlkužel ne kvůli rýmy..

Je mi blbě, ale doma mě nikdo nenechá.. Musím napsat písemku, musím se učit, musím se zlepšit, musím se snažit, musím...

Přetekly
draly se z očí
a nešly zastavit
bylo jich tolik
za to všechno
skrývané
dušené celé dopoledne
celé týdny

Rodina, nemoc, úplněk, škola, vypětí, stres, loučení, doma, výčitky..

Přepadly mě ze zálohy
zákeřně
zastihly nepřipravenou
a já se nechala přirazit ke zdi
vlčice teď kňučí jako štěně
zmítá se jako pes v řetězech

"Zabili ji, teď je ze mě troska, jak Oni chtěli..."

"Postav se na nohy, jsi šelma!"

Vlku, svět je tak pokřivený.. Některá z probuzení jsou ta nejtěžší..
- Černá, slzavá..

- Alespoň se ti uleví..

"Slzy jsou léčivý.."

"Neplakej, maličká.."

Mám dojem, že se po mě pořád něco chce, pořád se něco očekává..

"Nepodílíš se na společných věcech!"

"People, just leave me alone..
- Leave me here, or lead me far away..
Leave me die.."

Vlku.. Jsi tady, tvoje slova přináší další náruč vzlyků - těch osvobozených.. Vybavují se mi události posledního asi půl roku? Možná víc.. Všechny ty potlačené slzy.. Všechny.. Potoky teskné plují pryč..

Prší..

To není hrdá vlčice, to je zbitej čokl táhnoucí se v dešti po chodníku..

Přestaňte už dloubat do mých ran..
- Asi to hrubě nedávám...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaen Jaen | 3. května 2010 v 18:39 | Reagovat

Bude líp, Sestři, uvidíš - déšť musí jednou spadnout, aby se mohlo objevit slunce..

2 Faira Faira | Web | 3. května 2010 v 19:02 | Reagovat

Není nebe bez mraků. - nevím odkud ta věta je, ale mě se nepřestane líbit.

Bude líp, vždycky bude líp. Jeden se musí jen dívat nahoru, aby mu déšť mohl z tváře smýt sůl.

3 Sense Sense | 3. května 2010 v 19:28 | Reagovat

Chtěla jsem psát slova útěchy. Možná...nejspíš by nepomohly. Je mi podobně...nevím. Možná jo, ale asi ne tolik. Říkám si, že nemám pro co se zvednout. Odhodlat se, jít dál. Bojovat. Proč? Většinou jen poraženecky sklopím zrak a začnu se cpát čokoládou. Takhle já plním prázdnou dírů.
Někdy je to lepší. Vyjímečné chvíle. Když je to zlé nadávám si, že nemám proč si stěžovat...a je mi hůř. Chtěla jsem psát slova útěchy. Ale s tohohle postavení to nějak nezvládám.
Nevím, jestli já sama vydím naději. Asi už ne, možná se ztratila, ulétla. Ale třeba...třeba tu někde je. Hledej tak jako já. Prosím.

4 Bella Bella | 3. května 2010 v 19:38 | Reagovat

[1]: Teď se k tomu všemu učím fyziku na písemku na zítra a vůbec to nechápu.. Pořád víc si říkám, že tenhle stav lze nazvat leda "zoufalstvím"...

[2]: Heaven's not enough.. Já vím, že není nebe bez mraků, že ty špatné ěvci k životu patří, ale vzhledem k tomu, jak je mi zle, je mi to teď úplně jedno.. Nezvládám ani zvednout hlavu..

[3]: Nemá smysl porovnávat, čí problémy jsou "větší" - každý má svoje a stačí mu to,a by ho to položilo.. Taky jsem skončila u čokolády.. Neříkám, že nebude líp - jen momentálně prostě..nedávám to..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama