Strašně optimistické pásmo seskládané ze střípků z minulého týdne a pocitu dneška.. Um.. .)
A na konci své nikdy nekončící cesty objevím lahvičku se slzami...
"Vypij mě!" nabádá nápis
Jen ať slzy zůstanou neosvobozeny
Na konci...
Prší mi do šeříků!
Táhnu se po ulici jak zmoklej pes
- s vlkem v žilách
a v kalužích je celej náš svět
- dešťové kapky ho vytrvale bijí
Bouřka je tak osvobozující!
Všechny ty pocity
- vypuštěný
připomíná lahvička se slzami
- skleněná fiála
Jsou to slzy Luny?
- stříbřitý jak hvězdnej prach
Smutný úsměv ti ve tváří hrál
a Osud se smál
- všechno už naplánoval
Tak jsem se vzepřela
- některé skutky si žádají
pomoc anděla...
Padalo peří
smutný, krvavý
a pršelo do květin
a ty uschly
navzdory dešti
A pršelo dál a dál
a voda všechno vzala
A já se ptala
- Proč jen jsem ty slzy osvobozovala...?

Dělá to na mě dojem smutného úsměvu. Tak krásné jednotlivosti. Bouřka, déšť, šeřík..ale.. Ale.