Četla jsem Húrinovy děti - jednu z krásných elfských pověstí od Tolkiena. Je to z dob před dějem Pána Prstenů, takže pokud jste nečetli Silmarilion nebo přímo tohle, tak vám asi následující básnička nic neřekne.. Smrt Belega ve mě vyvolala silné pocity a musela jsem něco napsat ;)
...A nikdy se spolu nebudeme procházet krajem Dor-Lóminu
neboť já, Túrine, rukou tvou zahynu
proklát svým vlastním mečem
a hlad sudby se vleče, vleče...
Vzpomínáš? To ještě zbývalo nám plno sil
kdy Morgoth jen temným strachem byl
z dálky voněl Nimbrethil
a na severu Anegrond - byl náš cíl
A v momentu své smrti mám v očích jen zmatek a žal
tebe, Túrine, já vždy nejvíc miloval
ale teď po tvé záchraně mi na rtech tuhne smích
snad přežiju ve zpěvech Daeronových...
neboť já, Túrine, rukou tvou zahynu
proklát svým vlastním mečem
a hlad sudby se vleče, vleče...
Vzpomínáš? To ještě zbývalo nám plno sil
kdy Morgoth jen temným strachem byl
z dálky voněl Nimbrethil
a na severu Anegrond - byl náš cíl
A v momentu své smrti mám v očích jen zmatek a žal
tebe, Túrine, já vždy nejvíc miloval
ale teď po tvé záchraně mi na rtech tuhne smích
snad přežiju ve zpěvech Daeronových...
