Útok temnoty

21. března 2010 v 21:44 | Bella |  DAN

4. kapitola - Temnota




Zdálo se jí, že letí oblohou. Ve tváři ji lechtal vítr. Dlouhé vlasy, které se uvolnily z kožené čelenky, se jí smýkaly kolem obličeje. Mraky byly tak blízko, že by se jich mohla dotknout. Ty bílé nadýchané chomáče. Kudrnaté ovečky. Běžely oblohou tak volně.. Ale ona teď byla také volná! Mohla běžet oblohou s nimi. Míjela je, hladila po jejich sametových zádech.. Jen kdyby mohla víc zvednout ruku.. Byla tak těžká! Byla unavená.. Oslnilo jí prudké světlo. Slunce sedělo na oblacích jako svrchovaný král tichého panství. Zářilo tak prudce, jako když se odráží od nekonečných sněhových plání.. Napadlo ji, že je možná mrtvá.. Takže zklamala.. Přitiskla tvář k vlhké bílé kožešině a poddala se houpavému pohybu.. Její mysl už zmizela někde mezi mraky.. Koutkem oka spatřila černé křídlo.. Černé křídlo temného anděla, co jí odnášel do věčnosti..

***

Letěli daleko. Ke kořenům hory. Byla nejvyšší v Krajním pohoří. Vrchol skrytý v mracích - po celý rok přikrytý čepičkou sněhu.. Alzamir vpředu začal klesat. Vlk následoval jeho příkladu. Opatrně se vnořili mezi koruny stromů. Vlk dával pozor, aby Sense zaklíněná mezi jeho křídelní klouby nespadla. Sotva se jejich tlapy dotkly země, už byl Al u něj.

"Je v pořádku?"

Pochopil, na co se ptá:

"Žije. Jednu chvíli jsem cítil, jak se pohnula.."

"Vypadá špatně, měli bychom si pospíšit.."

"Pst!"

Oba se napnuli jako pružiny. Vlk pohlédl úkosem na pantera.

"Jsou tu.."

Postavili se k sobě. Oba natáhli křídla, do celé jejich šíře. Vytvořili tak nad Sense černou stěnu. Konečně se začali objevovat. Mezi stromy zablikalo několik párů zlatých očí. Vyloupli se ze zeleného hvozdu, drápy rozdírali lišejníky, tesáky strhávali mech. Tři černí vlčí démoni..
Angel zavrčel zpod své černé čupřiny. Ti tři je obestoupili.

"Co tu chcete?!"

Největší z nich, co stál přímo proti nim, si lenivým pohybem oblízl pysky.

"Jsme na lovu, Dark Angeli, měl bys tomu rozumět."

Nepříjemným způsobem se ušklíbl a oba zbývající se uchechtli.

"Nevím o čem mluvíš!"

Angel prudce zdvihl hlavu a Al se po něm podíval zkoumavým pohledem. Vlčí démon roztáhl pysky do děsivého úsměvu.

"Jsi jako my, kdesi hluboko.. Cítíš, jak to v tobě doutná? Probublává na povrch.. Nech to tryskat! Překypovat sílou.."

"Zmlkni!"

S dunivým zavrčením Angel chňapnul po největším z vlků. Ten bleskově uhnul, zato jeden z těch na straně se Angelovi zakousl do slabiny. Angel spadl a Sense se odkutálela po mechu a zůstala nehybně ležet. Druhý se po ní vrhl, ale setkal se sílou Alovy pravé přední a odletěl až ke stromu, kde se svezl po kůře. Téměř ihned se ale zvedl a spolu s největším přicházel čelně k Angelovi. Al se postavil mezi ně.

"Nepleť se do toho, pošetilá kočko!"

Největší vyrazil, Al bleskově uhnul a odmrštil ho zpět, kde srazil jednoho ze svých kumpánů. Ten zbývající se k nim vrhl a pomáhal jim na nohy. Zběsile něco vrčel do ucha největšímu.

"Aha, tak ty jsi prý ten Andílek Smrti.."

Potměšile se ušklíbl.

"Tak se ukaž.."

Kývl hlavou na zbývající dva a ti se postavili k jeho bokům. Zaklonil hlavu, jeho oči nabrali fialovou barvu a z hrdla se mu vydralo bojové zavrčení, kroutilo se jako černá larva a pokrylo všechny tři svým pláštěm.

"Úder trojité temnoty!"

Se zasvištěním, co znělo jako výkřik umírajícího slavíka, se velké černé trojhlavé monstrum vrhlo na Ala. S vytřeštěným výrazem tak tak uhnul, ale tlaková vlna ho odhodila na strom. Al se roztřeseně zvedl a nechal zmizet křídla - zachytila většinu nárazů, ale nebyla mu teď moc platná. Ta slintající, kroutící se hrouda, páchnoucí jako týden stará mršina, se pomalým krokem rozešla k Sense. Al se k nim vrhl a zakousl se do nohy toho černého, hlenem přetékajícího hnusu. Bylo to jako prokousávat se bublinou. Jeho tesáky nezanechaly přílišné stopy.. Udiveně rozevřel čelisti a vzápětí ho odhodila těžká tlapa. Z rány démona vytékal černý hnis a tvořil na mechu páchnoucí vrstvu. Démon zavrčel, až se otřásly stromy a otočil se k Alovi.

"Zjevně budeme muset vyřídit prvně tebe."

Jejich hlas zazněl jako trojitý poryv severského větru. Alovi se zježila všechna srst Usilovně se snažil rychle zvednout. Nárazem si ale nějak pohmoždil packu a hned zase spadl. Zvedl hlavu a zíral do tváře zažloutlým tesákům. Na půdu dopadaly nechutné provazce slin a tři hlavy se po něm otáčely a kroutily zarudlýma očima.

"Řekni sbohem."

Šílený škleb, to bude poslední, co uvidí.. Zoufala zašilhal směrem k Sense a znovu se marně pokoušel zvednout. Dokonce ani Smrt se nemůže měřit s Démony.. Zavřel oči a očekával návrat se své Paní..

Místo cvaknutí čelistí se však ozval šílený bolestný ryk a pak páravé zvuky, jako když trháte vydělanou kůži. Dopadlo na něj pár páchnoucích kapek.. Neudržel se a otevřel oči.. Angel - naprosto celý černý se zuřivě planoucíma očima se divoce vrhal na démona a ten pod jeho ranami pomalu klesal.. Angel jej chytil zezadu za krk a mrštil jím o zem. Démon vyprskl další nálož hnusu. temnota z něj začala pomalu slézat a brzy už na mechu zase leželi tři černí vlci.. Angel, prudce oddechujíc se postavil nad největšího.

"Přece jen nejsi tak slabý.. Ale jen díky síle temnoty.."

Bolestně se ušklíbl. Angel mu dýchl na krk.

"Nenávidím démony. Nenávidím tu sílu zla, co tě ovládne a spaluje.. Uděláš věci, co bys nikdy neudělal.."

Vlk se jen posměšně zašklebil. Angel se naklonil k jeho uchu.

"Zemřeš.. Věz, že za tvou smrt není zodpovědný Temný anděl, ale Fariah - padlá princezna Západu. Démoni mi vyvraždili rodinu a já nezapomenu, protože nesu jejich prokletí.."

"Ty jsi vlčice?!"

"Jo."

Ušklíbla se, rozevřela čelisti a ukončila život dalšího z nich.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama