3. kapitola - Štvanice
Bylo chladno. Tak chladno, že se jí zježily všechny chlupy. Vál studený vítr, který by za jiných okolností byl možná příjemný, ale teď.. Šeptal v kožešině a zamrazil jí na rameni. Z roztržené látky kapala krev a ona se potácela lesem. Šla bosá, po šustícím listí. Nedbala na nepohodlí - teď to bylo to poslední, na co myslela. Zakopla a zachytila se stromu. Odřela si dlaň. Bystrýma očima pozorovala les. Hledala záblesk bílé, nebo černé.. Alespoň jedno z toho.. Bolestivě sykla a stiskla si rameno. Mezi prsty se jí řinula teplá krev. Popotáhla si bílou kožešinu a potácela se dál.
***
Vlk s panterem nastražili slechy.
"Mohli by to být oni?" zajímal se Al.
"Ne, to by jich bylo příliš málo.. Vypadá to spíš na divoké prase, podle toho jak si to proráží cestu podrostem."
"Hmm, prase by dělalo větší rámus..."
Zbystřili, když zaslechli lidský výkřik. Pohlédli na sebe a bez dalšího slova se rozběhli po hlase.
***
Zalapala po dechu a chytila se stromu, už dál nemohla.. Rána jí oslabovala.. Na zeleném koberci i na bělostné kůži vrb zanechávala stopu karmínová červeň. Bála se, že by ji mohla vystopovat divoká zvěř, ale doufala, tak doufala, že je dožene, že jsou v pořádku tady někde v okolí.. Znovu se vydala na cestu.. Zakopla o pařez, vykřikla sklácela se k zemi. Už nevstala..
***
Osmero těžkých černých tlap tepalo do lesní půdy. Osmero těžkých černých tlap klouzalo po listí. Osmero těžkých černých tlap se naráz zastavilo.
"Vidíš něco?"
Černý panter jen zavrtěl hlavou. Vlk začenichal.
"Silně tu páchne lidská krev.."
Vyměnili si pohled. V žaludku se usadil led.
"Snad -"
"Támhle!"
Vlk se náhle rozběhl k bělavé hromádce srsti.
S rukama a nohama rozhozenýma jako odříznutá loutka tam ležela dívka s hnědými vlasy. Byla to Sense - ta co jim zachránila život. Její plášť z bílé kožešiny byl celý potřísněn její vlastní krví. Rudá ostře kontrastovala s bledou barvou její kůže. Ležela poklidně na mechu jakoby spala. Ale ta rána vypadala dostatečně hrozivě na to, aby se tomu dalo uvěřit. Sekera protrhla její obyčejnou plátěnou tuniku a zakousla se hluboko.. Měla také pár drobných tržných ran, jak se prodírala lesem.
Vlk se nad ní sklonil a očichal ji.
"Je v bezvědomí," konstatoval stroze.
"Ty jsi zase citlivka.. To tě to tak rozhodilo, že ten tón?"
Panter přišel blíž a přimhouřenýma očima zhodnotil rozsah zranění.
"Potřebuje péči léčitelů.. Nejlépe našich.."
Pohlédl tázavě na vlka.
"V úvahu přichází jen Runepelt nebo Moony (Měsíčnice - hezky česky).."
"..a ty jsou kdoví kde.. Chápu.. Zkusíme alespoň Runový lid - je naděje.. Mám..?"
Natáhl se k Sense, ale vlk ji bezeslova jemně chytil za plášť a vyhodil si ji na hřbet mezi křídla, která mu mezitím narostla.
"Takhle to bude rychlejší."
Panter kývl a za chvíli měl už i on křídla. Odrazili se a několikrát svými černými perutěmi prořízli vzduch, než vklouzli do přicházejícího soumraku. Za chvíli už po nich nebylo ani stopy. Ovšem dole na zemi se z temnoty lesa vylouplo šest párů zářivě žlutých očí. Lačně čichali u karmínových stop a sledovali obzor, kam zmizeli dva černí andělé. Vzduchem se roznesla píseň, která zamrazila až do morku kostí. To tvorové ze stínů ohlásili svůj příchod.. Lov započal.
