Staré pásmo
stálost bolesti
hlavou proti zdi
přísahy bratrství
lámeš ideály
to se sluší?
jednejme dle etikety
pozdní příchody
páry
a loučení
pády na hubu
tvrdej led, bílo a sníh
ten úsměv ti sluší
zima ve větvích
a v té sukni
není ti zima?
copánky
na vousech galů
pohanská božstva
vlkové Valhaly
v nás vyjí
úzkostné nádechy
ve zdech domů
mezi kočkami
jsme cizí, ztracení?
topíme se v davu
a topíme se lidmi
čím dál víc jim podobni
rozplocení
cynismem skrýváme rány
co krvácí
dýchat smrad nemocnice
nás zabíjí
chyťte doktory
mříže za okny
někdo se topí
a někdo zas pluje
platíme za okamžiky štěstí
jednou nás to zabije
proč se vše musí pokazit..?
setkáme se
po letech
s vyprahlými sny
realita boří zdi
padly ideály
pijeme zelený jed
popraskanými rty
a nepoznáváme se...

Vypráví to.. Příběh? Nebo spíš.. několik příběhů? Fascinuje mě, jak dokážeš psát báseň, kašlat na rýmy a nějakou melodickou shodu veršů a přesto to má jakýs ,,tvar", přesto je to poezie..
Tohle bych někdy chtěla umět..
Vypisovačka, co? Něco.. Myslím.. Jsem trošku poznala.. Nebo mi to připomnělo cosi z mého života.. A ten konec..
setkáme se
po letech
s vyprahlými sny
realita boří zdi
padly ideály
pijeme zelený jed
popraskanými rty
a nepoznáváme se...
Úplně mi do něj pasoval konec film Requiem za sen, nevím, jestli jsi to teda viděla, ale ikdyž je celá báseň asi o Tvém životě, tohle krásně vystihlo i zakonční onoho filmu..
Začíná mě to už zase překvapovat, kolikrát denně jen můžeme mít společné myšlenky..