2. kapitola - Ozvěny minulosti
Nocí se nese táhlé zaúpění jako píseň smrtonošky. Listy se otřásají a svit Luny vadne. A jeden černobílý vlk se probouzí se srdcem bojícím jako o závod.
"Angeli?"
Černý panter zvedá hlavu a zkoumavě svého společníka pozoruje. Vlk upírá svůj pohled do země a prudce oddechuje.
"Už zase ty sny, co?"
Přikývne.
"Myslel jsem, že už je to pryč.."
"Vrací se.."
Vlk bolestně přivírá oči a znovu si lehne.
"Něco se blíží, cítím to.."
"Víš jistě, že-"
"Já vím! Vím, co chceš říct. Je to už dávno a nemůže to s nimi mít nic společného, já vím! Zapomeň na to.."
Panter se zvedne a přejde k vlkovi, ten se usilovně dívá stranou.
"Angeli.. Co je to?"
Vlk si položí hlavu na tlapy a drahnou chvíli neodpovídá.
"Bojím se, že se probouzí.."
***
Rychlý rozbřesk zalévá krajinu nafialovělou září. Ptáci zdraví nový den a zvěř přichází do lesů. Vítr se honí s okvětními lístky a mezi zbytky starých zdí se probouzí vlk s černým panterem.
Panter ze široka zívne.
"Máš hlad?"
"Ani ne, necháme to na později, teď musíme najít to děvče."
Vlk se s otráveným výrazem zvedá a protahuje se. Bolestivě se zašklebí.
"Ty rány pořád vypadají děsivě," zamračí se panter.
"Pitomej upír. Pořád si musí jen něco dokazovat, blbečci, ani pro ten únos neměl pádný důvod."
Panter zvedne obočí.
"Nemyslíš, že měl hlad?"
Vlk zavrtí hlavou.
"Kdyby jo, tak se nakrmil už dávno a neobtěžoval by se s únosy.. Taky by si vybral silnější tělo, v takovém dítěti není moc krve."
"Nemůžeš být trochu ohleduplnější? Bavíme se o živém tvorovi."
Vlk pokrčí rameny.
"Všechno je to stejná havěť. Mě jde jen o mír."
Panter nasadí skeptický výraz.
"Jsi naivní."
"Možná.. I kdyby, tak se alespoň já budu snažit - za nás všechny."
"Mají tě za monstrum a ty si myslíš, že když jim pomůžeš, změní na nás názor?"
"Když mají problém, tak se hodíme.. Snad na to nezapomenou.."
Vlk se otáčí k odchodu. Panter jen nevěřícně zakroutí hlavou a vydá se za ním.
***
"Hledáme už hodiny, víš alespoň, jak se jmenuje?"
Vlk zavrtí hlavou.
"Třeba už se vrátila do vesnice.."
"Doufám, že ne, potřebuju doznat své zásluhy."
"Kdybych nepřišel, tak by z toho stejně moc zásluh nebylo.."
"Podceňuješ mě."
"To já vždycky."
"Jsi příšerný.."
Vlk se tváří jak kakabus a panter ho pobaveně sleduje.
"To myslíš vážně?"
Vlk se na něj podívá a vzápětí oba vyprsknou smíchy.
"Ne.. a díky."
"No, nemáš za co, už je to málem pravidlo."
"Nějak moc ti narostlo sebevědomí," ušklíbne se vlk.
"Pf."
S hravým zavrčením vlk srazí pantera k zemi.
"Moc si nedovoluj, přece jen jsem starší," vycení zuby v rádoby úsměvu.
"Pako," panter ho odstrčí a zvedne se. "Myslel jsem, že hledáme lidské mládě."
"Však jo.. Hééj, upíří děvče!"
"Myslíš, že když na ni budeš volat takhle, tak někdy příjde?" nasadí panter skeptický výraz.
"Huh?"
"Nech to na mě."
Změní hlas na sladký hlas starostlivé matky.
"Drahoušku, kde jsi? Už tě hledáme celé hodiny. Tatínek má strach, ihned se vraaať!"
"Idiote," vlk ho praští tlapou do hlavy. "Myslím, že radši půjdeme do vesnice."
***
Vesnice je malá opevněná osada zasazená v klínu hor. Z jedné strany ji obtéká řeka a ze zbývajících tří je kryta lesy. Vede do ní jen jedna cesta a ta vede přímo přes území Zvířat. Je to jediná osada, co je takto daleko a snaží se proto udržovat si s nimi dobré vztahy.
Všude je ticho. Většinou to tu bují životem, děti si hrají kolem vesnice a brána je otevřená. Na hradbách jsou sice stráže, ale vesnice nikdy nebudí dojem ohrožení. Což je něco úplně jiného oproti teď..
"Není to divné?" zeptá se Al.
"Co myslíš?"
"To ticho.."
"Třeba to byla finta na odvedení pozornosti a mezitím, co jsme běhali po lese a hledali to dítě, tak vesnici přepadli spojenečtí upíři a všechny je povraždili," zívne vlk.
Panter se zamračí.
"To není vtipné!"
Vlk jen pokrčí rameny.
Dojdou k bráně. Ta je zavřená a nikde nikdo.
"Haló?"
"Hej, je tu někdo?"
Zabuší na bránu.
"Hééj!"
Brána se nakonec pomalu otvírá. Vesnice se zdá liduprázdná. Vlk se zamračí a rozhlédne se černým okem.
"Jsou tady, ale.."
Náhle se ozve povyk.
"Támhle jsou! Monstra! Zabte je!"
"A do-"
Brána se s hlučným bouchnutím zavře a zpoza domů se vyvalí mraka vesničanů. Všichni křičí a mávají vidlemi, klacky a podobnými improvizovanými zbraněmi. V předních řadách je jedna obzvlášť rozhorlená žena s rudými vlasy, které se k sukni tiskne malá dívka s ubrečeným obličejem.
"A vida, tak tady je," ozve se nadšeně Al.
Vlk se ale mračí.
"Co to má znamenat?" zavrčí na náčelníka vesnice. "Je v pořádku a ten upír je mrtvý."
Náčelník si odplivne.
"Dovoluješ si ještě po tom všem přijít do naší vesnice a žádat zásluhy?!"
Vlk nasadí nechápavý výraz.
"Zatímco my jsme klidně spali v domnění, že se o nebezpečí postaráš, tví bojovníci napadli naši vesnici a pobili mé muže!"
"Co-?!"
Náčelník a ostatní ustoupí a odhalí pohled na hromadu potrhaných zkrváceným mrtvol. Všichni mají široce rozevřené oči a v nich naprosto šílený výraz.
"A-ale..!"
"Moc dobře vím, že to můžeš udělat jen ty s tím tvým černým okem.. Nesnaž se z toho vymluvit Dark Angeli!" zavrčí náčelník a kruh z ozbrojených vesničanů se semkne ještě pevněji.
"Poslouchej, já-"
"Ticho! Považovali jsme tě za spojence, ale ty jsi stejná bestie jako ostatní! Ne-li horší! Malá Emilly se dušovala, že poté, co jsi roztrhal upíra na kusy si ji chtěl zabít.."
Vlk vrhne na děvče zamračený pohled.
"Za tohle zaplatíš, ty bastarde," náčelníkovi se v očích usadil šílený výraz a kruh z vidlí a klacků se ještě zúžil.
"Počkejte!"
Davem se protáhne drobná dívka s hnědými vlasy a zářivě zelenýma očima.
"Sense, co to-"
Dívka se postaví s rozpřaženýma rukama před vlka a pantera přímo před šílený obličej náčelníka.
"Nechte je jít, prosím."
"Jdi stranou, do toho ti nic není!"
"Když je zabijete, přivoláte na sebe pomstu lesa. Nechte je jít!"
"Nepleť se do toho!"
Dívka se obrátí na jednu starou paní, která to s rozpaky pozoruje.
"Teti prosím, zastav to.."
Stará žena jen sklopí oči a zakroutí hlavou.
"Zaslouží si zemřít, za to co provedli.." Chabýma rukama pevněji stiskne svou hůl. "Sense, prosím, ustup."
"Ne, náčelníku, nedělejte to, prosím"
Dívce se v koutcích očí objevují slzy. Panter to vše sleduje s hlavou na stranu a vlk pozoruje dívku s vyjeveným výrazem. Náčelník cení zuby v šíleném šklebu.
"Řekl jsem, uhni!"
Odhodí ji nárazem ruky. Dívka dopadne tvrdě na zem a už se nepohne.
"Teď zemřete..!"
Náčelník zvedá svou sekeru a ostatní si nachystají zbraně. Dívka se na zemi pohne, zvedne se na rukou a upře úpěnlivý pohled na vlka.
"Utečte," naznačí bezhlese rty a vytáhne nějakou lahvičku.
Vlk na ni dlouze pohlédne a pak přikývne. Dá znamení panterovi. V okamžiku, kdy se náčelník rozpřáhne, dívka vyskočí a rozbije lahvičku přímo před jeho očima. Všechno zahalí hustá mlha a prach, který se všem rychle dostává do očí. Nikdo nic nevidí, všichni kašlají. Náčelníkova sekera dopadá a zatíná se hluboko do masa..
***
Mezi stromy, tam, kde nedopadá sluneční světlo, se jako dva stíny protahují vlk a panter. Oba mají pár drobných zranění. Vlk je na tom hůř, kvůli svým zraněním z dřívějška. Zastaví se na mýtině a vzájemně si ošetřují rány.
"Mám starost o tu dívku Sense," hlesne vlk.
Panter se na něj tázavě podívá.
"Zachránila nás, ale skočila tomu řezníkovi přímo pod sekeru."
"Je možné, že v tobě probudila kousek citu?"
Vlk zvedne hlavu.
"Proč jsi tak sarkastický?"
Panter jen pokrčí rameny.
"Měli jsme na mále, kamaráde.."
"Pitomí vesničani.."
"Vážně myslíš, že je napadli vlci?"
Vlk přikývne. Panter se zatváří šokovaně.
"Ale, kdo by-!"
Vlk na něj upře útrpný pohled.
"Ty myslíš..-"
"Ano, jsou tady.. Nic jiného to být nemůže.. A vysvětlovalo by to dost věcí.."
Vlk bolestně zkřiví tvář a zhroutí se na zem v křeči.
"Angeli..!"
"Není divu, když jsou okolo takové bestie.."
Prudce oddechuje.
"Jsi v pořádku?"
"Nedělej si starosti.."
Vlk náhle prudce zvedne hlavu a naslouchá mlčícímu lesu.
"Co se děje..?"
Neodpovídá, zavětří a stáhne oči do úzkých štěrbinek. Pak se otočí k panterovi.
"Někdo tu je.."
"Angeli?"
Černý panter zvedá hlavu a zkoumavě svého společníka pozoruje. Vlk upírá svůj pohled do země a prudce oddechuje.
"Už zase ty sny, co?"
Přikývne.
"Myslel jsem, že už je to pryč.."
"Vrací se.."
Vlk bolestně přivírá oči a znovu si lehne.
"Něco se blíží, cítím to.."
"Víš jistě, že-"
"Já vím! Vím, co chceš říct. Je to už dávno a nemůže to s nimi mít nic společného, já vím! Zapomeň na to.."
Panter se zvedne a přejde k vlkovi, ten se usilovně dívá stranou.
"Angeli.. Co je to?"
Vlk si položí hlavu na tlapy a drahnou chvíli neodpovídá.
"Bojím se, že se probouzí.."
***
Rychlý rozbřesk zalévá krajinu nafialovělou září. Ptáci zdraví nový den a zvěř přichází do lesů. Vítr se honí s okvětními lístky a mezi zbytky starých zdí se probouzí vlk s černým panterem.
Panter ze široka zívne.
"Máš hlad?"
"Ani ne, necháme to na později, teď musíme najít to děvče."
Vlk se s otráveným výrazem zvedá a protahuje se. Bolestivě se zašklebí.
"Ty rány pořád vypadají děsivě," zamračí se panter.
"Pitomej upír. Pořád si musí jen něco dokazovat, blbečci, ani pro ten únos neměl pádný důvod."
Panter zvedne obočí.
"Nemyslíš, že měl hlad?"
Vlk zavrtí hlavou.
"Kdyby jo, tak se nakrmil už dávno a neobtěžoval by se s únosy.. Taky by si vybral silnější tělo, v takovém dítěti není moc krve."
"Nemůžeš být trochu ohleduplnější? Bavíme se o živém tvorovi."
Vlk pokrčí rameny.
"Všechno je to stejná havěť. Mě jde jen o mír."
Panter nasadí skeptický výraz.
"Jsi naivní."
"Možná.. I kdyby, tak se alespoň já budu snažit - za nás všechny."
"Mají tě za monstrum a ty si myslíš, že když jim pomůžeš, změní na nás názor?"
"Když mají problém, tak se hodíme.. Snad na to nezapomenou.."
Vlk se otáčí k odchodu. Panter jen nevěřícně zakroutí hlavou a vydá se za ním.
***
"Hledáme už hodiny, víš alespoň, jak se jmenuje?"
Vlk zavrtí hlavou.
"Třeba už se vrátila do vesnice.."
"Doufám, že ne, potřebuju doznat své zásluhy."
"Kdybych nepřišel, tak by z toho stejně moc zásluh nebylo.."
"Podceňuješ mě."
"To já vždycky."
"Jsi příšerný.."
Vlk se tváří jak kakabus a panter ho pobaveně sleduje.
"To myslíš vážně?"
Vlk se na něj podívá a vzápětí oba vyprsknou smíchy.
"Ne.. a díky."
"No, nemáš za co, už je to málem pravidlo."
"Nějak moc ti narostlo sebevědomí," ušklíbne se vlk.
"Pf."
S hravým zavrčením vlk srazí pantera k zemi.
"Moc si nedovoluj, přece jen jsem starší," vycení zuby v rádoby úsměvu.
"Pako," panter ho odstrčí a zvedne se. "Myslel jsem, že hledáme lidské mládě."
"Však jo.. Hééj, upíří děvče!"
"Myslíš, že když na ni budeš volat takhle, tak někdy příjde?" nasadí panter skeptický výraz.
"Huh?"
"Nech to na mě."
Změní hlas na sladký hlas starostlivé matky.
"Drahoušku, kde jsi? Už tě hledáme celé hodiny. Tatínek má strach, ihned se vraaať!"
"Idiote," vlk ho praští tlapou do hlavy. "Myslím, že radši půjdeme do vesnice."
***
Vesnice je malá opevněná osada zasazená v klínu hor. Z jedné strany ji obtéká řeka a ze zbývajících tří je kryta lesy. Vede do ní jen jedna cesta a ta vede přímo přes území Zvířat. Je to jediná osada, co je takto daleko a snaží se proto udržovat si s nimi dobré vztahy.
Všude je ticho. Většinou to tu bují životem, děti si hrají kolem vesnice a brána je otevřená. Na hradbách jsou sice stráže, ale vesnice nikdy nebudí dojem ohrožení. Což je něco úplně jiného oproti teď..
"Není to divné?" zeptá se Al.
"Co myslíš?"
"To ticho.."
"Třeba to byla finta na odvedení pozornosti a mezitím, co jsme běhali po lese a hledali to dítě, tak vesnici přepadli spojenečtí upíři a všechny je povraždili," zívne vlk.
Panter se zamračí.
"To není vtipné!"
Vlk jen pokrčí rameny.
Dojdou k bráně. Ta je zavřená a nikde nikdo.
"Haló?"
"Hej, je tu někdo?"
Zabuší na bránu.
"Hééj!"
Brána se nakonec pomalu otvírá. Vesnice se zdá liduprázdná. Vlk se zamračí a rozhlédne se černým okem.
"Jsou tady, ale.."
Náhle se ozve povyk.
"Támhle jsou! Monstra! Zabte je!"
"A do-"
Brána se s hlučným bouchnutím zavře a zpoza domů se vyvalí mraka vesničanů. Všichni křičí a mávají vidlemi, klacky a podobnými improvizovanými zbraněmi. V předních řadách je jedna obzvlášť rozhorlená žena s rudými vlasy, které se k sukni tiskne malá dívka s ubrečeným obličejem.
"A vida, tak tady je," ozve se nadšeně Al.
Vlk se ale mračí.
"Co to má znamenat?" zavrčí na náčelníka vesnice. "Je v pořádku a ten upír je mrtvý."
Náčelník si odplivne.
"Dovoluješ si ještě po tom všem přijít do naší vesnice a žádat zásluhy?!"
Vlk nasadí nechápavý výraz.
"Zatímco my jsme klidně spali v domnění, že se o nebezpečí postaráš, tví bojovníci napadli naši vesnici a pobili mé muže!"
"Co-?!"
Náčelník a ostatní ustoupí a odhalí pohled na hromadu potrhaných zkrváceným mrtvol. Všichni mají široce rozevřené oči a v nich naprosto šílený výraz.
"A-ale..!"
"Moc dobře vím, že to můžeš udělat jen ty s tím tvým černým okem.. Nesnaž se z toho vymluvit Dark Angeli!" zavrčí náčelník a kruh z ozbrojených vesničanů se semkne ještě pevněji.
"Poslouchej, já-"
"Ticho! Považovali jsme tě za spojence, ale ty jsi stejná bestie jako ostatní! Ne-li horší! Malá Emilly se dušovala, že poté, co jsi roztrhal upíra na kusy si ji chtěl zabít.."
Vlk vrhne na děvče zamračený pohled.
"Za tohle zaplatíš, ty bastarde," náčelníkovi se v očích usadil šílený výraz a kruh z vidlí a klacků se ještě zúžil.
"Počkejte!"
Davem se protáhne drobná dívka s hnědými vlasy a zářivě zelenýma očima.
"Sense, co to-"
Dívka se postaví s rozpřaženýma rukama před vlka a pantera přímo před šílený obličej náčelníka.
"Nechte je jít, prosím."
"Jdi stranou, do toho ti nic není!"
"Když je zabijete, přivoláte na sebe pomstu lesa. Nechte je jít!"
"Nepleť se do toho!"
Dívka se obrátí na jednu starou paní, která to s rozpaky pozoruje.
"Teti prosím, zastav to.."
Stará žena jen sklopí oči a zakroutí hlavou.
"Zaslouží si zemřít, za to co provedli.." Chabýma rukama pevněji stiskne svou hůl. "Sense, prosím, ustup."
"Ne, náčelníku, nedělejte to, prosím"
Dívce se v koutcích očí objevují slzy. Panter to vše sleduje s hlavou na stranu a vlk pozoruje dívku s vyjeveným výrazem. Náčelník cení zuby v šíleném šklebu.
"Řekl jsem, uhni!"
Odhodí ji nárazem ruky. Dívka dopadne tvrdě na zem a už se nepohne.
"Teď zemřete..!"
Náčelník zvedá svou sekeru a ostatní si nachystají zbraně. Dívka se na zemi pohne, zvedne se na rukou a upře úpěnlivý pohled na vlka.
"Utečte," naznačí bezhlese rty a vytáhne nějakou lahvičku.
Vlk na ni dlouze pohlédne a pak přikývne. Dá znamení panterovi. V okamžiku, kdy se náčelník rozpřáhne, dívka vyskočí a rozbije lahvičku přímo před jeho očima. Všechno zahalí hustá mlha a prach, který se všem rychle dostává do očí. Nikdo nic nevidí, všichni kašlají. Náčelníkova sekera dopadá a zatíná se hluboko do masa..
***
Mezi stromy, tam, kde nedopadá sluneční světlo, se jako dva stíny protahují vlk a panter. Oba mají pár drobných zranění. Vlk je na tom hůř, kvůli svým zraněním z dřívějška. Zastaví se na mýtině a vzájemně si ošetřují rány.
"Mám starost o tu dívku Sense," hlesne vlk.
Panter se na něj tázavě podívá.
"Zachránila nás, ale skočila tomu řezníkovi přímo pod sekeru."
"Je možné, že v tobě probudila kousek citu?"
Vlk zvedne hlavu.
"Proč jsi tak sarkastický?"
Panter jen pokrčí rameny.
"Měli jsme na mále, kamaráde.."
"Pitomí vesničani.."
"Vážně myslíš, že je napadli vlci?"
Vlk přikývne. Panter se zatváří šokovaně.
"Ale, kdo by-!"
Vlk na něj upře útrpný pohled.
"Ty myslíš..-"
"Ano, jsou tady.. Nic jiného to být nemůže.. A vysvětlovalo by to dost věcí.."
Vlk bolestně zkřiví tvář a zhroutí se na zem v křeči.
"Angeli..!"
"Není divu, když jsou okolo takové bestie.."
Prudce oddechuje.
"Jsi v pořádku?"
"Nedělej si starosti.."
Vlk náhle prudce zvedne hlavu a naslouchá mlčícímu lesu.
"Co se děje..?"
Neodpovídá, zavětří a stáhne oči do úzkých štěrbinek. Pak se otočí k panterovi.
"Někdo tu je.."
