close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Nostalgie

21. března 2010 v 21:46 | Bella |  DAN

6. kapitola - Nostalgie




Runový lid, heh? Nikdy bych si to nepřiznala, ale nakonec jsem ráda, že se o mě chvíli někdo stará..

Fariah si prohlédla své rány. Většina byla pokryta bylinami a kolem se leskly třpytivé runy odrážející světlo hvězd a měsíce. Zvedla hlavu. Na plochém kameni uprostřed kruhu ležela Sense. Kolem stálo pět lvů, jejichž srst byla také pokryta zářivými runami. Hlavy zvrácené k nebi prosily o přízeň Bohyně. Byla to pocta účastnit se jejich obřadu. Většinou cizincům nebylo povoleno spatřit runová kouzla.. Fariah přivřela oči.

Takže nám věří.. Možná.. Brzy se bude konat Koncil.. Možná je čas se konečně přestat skrývat ve stínech..

Pohlédla k nebi. Ta, na niž všichni čekali, vystoupila z mraků a oslepila jejich oči svou září. Fariah spadla čupřina a v koutku doširoka otevřených očí se jí zjevila slza. Lvi i kamenný kvádr zářili. Vypadalo to, jakoby skrz ně proudily do Sense zářivé vlny. Trvalo to jen chvíli. Rána se jako zázrakem zacelila, Luna zmizela za mraky a lvi vydechli a pomalu beze slova se trousili pryč. Sense zalapala po dechu. Far vyskočila a rozběhla se k ní.

"Klid, klid, maličká.." Snažila se jí uklidnit. Sense se rozhlížela kolem sebe - ani ne tak vyděšeně jako spíš v úžasu. Oči jí spočinuly na Fariah - tedy pro ni Dark Angelovi.

"Ty.. Tak přece jsem vás našla! Nebo spíš vy mě.." Oči se jí šťastně rozzářily. Sáhla si na rameno. "A-ale..?" Znovu se rozhlédla. "Vy jste mě zachránili?"

Fariah spokojeně přivřela oči a kývla.

"Už jsi v bezpečí."

Sense se usmála.

"Kde to jsem?"

"Odnesli jsme tě do sídla Runového lidu, aby tě vyléčili. Teď když jsi vzhůru, tak odešli - většinou se nenechají vidět člověkem.."

Sense sklopila oči.

"Proč jsi šla za námi?" zeptala se Fariah a sedla si.

Sense chvíli neodpovídala, pohrávala si s dřevěnými vyřezávanými korály na konci kožené šňůrky, co měla na krku.

"Chtěla jsme vás varovat.. Věděla jsem, že to byli démoni, co napadli vesnici - že vy byste to neudělali.. A.."

"A?"

Sense se zadívala na hvězdy a zjevně si rozmýšlela odpověď. Fariah vyčkávala, jen netrpělivě škubala špičkou ocasu.

"Slyšela jsem o tobě hodně příběhů, Dark Angeli.. Říká se, že se snažíš srovnat mír mezi Lidmi a Zvířaty.. Považuju to za velmi ušlechtilé a obdivuju tvou velkomyslnost - my Lidé jsme vám v minulosti hodně ublížili.. Naše vesnice je jedna z těch, co jsou s vámi jakžtakž v míru - to proto, že jsme za severní hranicí a není nic, co by nás chránilo.. Poslední dobou nás ale často napadala Zvířata a vesničané začínají ztrácet trpělivost.. Slyšela jsem je, jak se domlouvají, že zapálí oheň a vyženou vás z lesa.. Nechci být součástí toho.."

Fariah párkrát zastříhala ušima a čekala, až bude Sense pokračovat.

"Chci jít s vámi, Dark Angeli. Prosím, vezměte mě s sebou, ať už máte namířeno kamkoli!"

Upřela své zářivě zelené oči na Fariah s tichou prosbou. Ta ji zamyšleně sledovala.

"A co tvá rodina?" hodila na ní pohled zpod čupřiny.

Sense opět sklopila oči.

"Nemám rodinu.. Celý život žiju u své tety.. No.. Ona to vlastně ani není má pravá teta.. Stará bylinkářka.. Říkám jí teto."

Far se zamračila.

"A co se stalo s tvou rodinou?"

Sense jen pokrčila rameny. Fariah se zvedla k odchodu.

"Dark Angeli, prosím.. Už nemám domov, kam bych se mohla vrátit.."

"Jestli chceš jít s námi.. Budeš muset držet krok.. A věz, že naším domovem je les."

Tvář Sense se rozzářila úsměvem. Friah seskočila z kamene.

"Děkuji."

"Jo, mimochodem.." Otočila Far hlavu. "Já jsem vlčice."

Spokojeně se ušklíbla a nechala úplně rudou a úplně zmatenou Sense o samotě.

***

"Tak?" zeptala se Runepelt se zářivým úsměvem.

"Díky, je úplně v pořádku."

Runepelt se zašklebila.

"My jsme prostě jako medici nenahraditelní." Mrkla na Fariah.

"Moc se nenaparuj." Vyplázla na ni jazyk. "Můj rod je zas prolezlý démony."

Obě se rozesmály.

"Moc ráda, tě zase vidím," usmála se Runepelt.

"Už to byla doba," přikývla Fariah. "Kde je Alzamir? Čekala jsem, že využijete jakokoli příležitost se trochu pokočkovat," zašklebila se.

Runepelt se zatvářila vážně.

"Co se děje?"

"Nemusíš se děsit. Ale dělá mi trochu starosti.. Někam se vypařil - nejspíš chce být o samotě."

"Hmm, to není dobré.. Potřebuju někoho, kdo se mnou půjde na Koncil jako zástupce spojeneckých Klanů."

"Takže po letech ses rozhodla tam jít?" Ušklíbla se Runepelt.

"Došla jsem k názoru, že se nemůžu věčně schovávat," usmála se Far. "A taky je to příležitost vidět po čase Bervé."

"Jsme nějací nostalgičtí, nezdá se ti?"

"To teda zatraceně jo," zasmála se Far. "Možná se konečně rozhodnu sjednotit svůj lid."

"Hodně štěstí padlá princezno," zašklebila se Runepelt.

"Díky. Půjdu asi najít Ala."

"Jasně," kývla Rune.

"Můžu ti mezi tvými říkat Amando?"

"Klidně, taky ti neříkám Dark Angel," zasmála se.

"Tak dobrá.. Co Sense?"

"Představím se jí naším jménem.. Starší rozhodl, že tohle krátké setkání s naším lidem není nebezpečné - zvlášť když teď bude pod vašim dohledem, ale přece jenom se jí nechce ukazovat.. Vaše přítomnost lehce nabourala naše rituály.. Nemusíš se omlouvat," řekla, když si všimla, že Far otvírá tlamu. "Byla to radost pomoci přátelům."

"Díky. Můžu s tebou počítat, kdyby Al nešel?"

"Jistě," kývla.

"Tak se uvidíme a ještě jednou díky."

"Není zač," šeptla Runepelt za mizející vlčicí.

***

Spatřila jeho siluetu na jedné z krajních skal. Rýsovala se proti měsíci. Hrdě, trochu děsivě. Sense stále seděla na kameni uprostřed. Fariah se jí vyhla a vydala se tiše za Alzamirem.

"Hej."

Ani se neotočil.

"Bratříčku," položila mu hlavu na lopatku. "Je něco špatně?"

Trhl hlavou.

"Ne, vše je v pořádku, Far. Jen jsem trochu propadl večerní melancholii."

Křivě se usmál, věděla, že k ní není úplně upřímný.

"Tvé rány jsou už v pořádku?"

Kývl.

"Sense už je vyléčená. Využijeme pohostinnosti Runového lidu ještě do rána, pak musíme jít, abychom nenarušovali jejich zaběhlé zvyky."

Mlčel, jen dál sledoval nebe.

"Půjdeš se mnou na Koncil?"

"Ty tam chceš jít? To mě udivuje.."

Čekala.

"Promiň, sestřičko, myslím, že potřebuju pár dní v divočině, navštívit své známe, pročistit si myšlenky.. Z toho plížení se ve stínu už je mi zle.."

"Dobře. Tak tedy šťastnou cestu."

Nečekala na odpověď. Otočila se k odchodu a skrývala tichou slzu, co se jí po jeho odpovědi vloudila do oka.. Moc dobře pochopila, co měl tím plížením ve stínech na mysli..

"Tak tedy, Sense, dobře se vyspi," usmála se na Sense, když k ní došla. "Zítra se vydáš se mnou na cesty."

"A Angel of Death nepůjde s námi?"

"Ne, ten.. Potřebuje chvíli pauzu," usmála se mile.

"Půjde s námi Runepelt - ta lvice, co jsi s ní mluvila."

Z jejího výrazu pochopila, že se nemůže dočkat. Lehla si kolem ní, aby jí v noci zahřívala svou srstí. Sense se trochu překvapená stulila do klubíčka u jejich nohou a zakryla se svým pláštěm z kožešiny.

"Dobrou noc," popřála jí.

"Ať nad tebou Luna bdí, maličká," zívla Fariah.

Luna zašla za mraky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama